V mém rodišti, ve Slezsku, v tíživých situacích jsme říkávali ´Chodzi o to nespaść w błoto´, tedy ´Jde o to nespadnout do bláta´. Tato moudrost se mnou žije už desítky let. Když jsem vyslechl zprávu o polské tragedii, věřte, že to se mnou otřáslo obzvlášť. Z pochopitelných důvodů, vždyť jsem si s kluky polské národnosti hrál na stejném pískovišti, hrál s nimi fotbal, ministrantoval v kostele, lezl po horách, hrál divadlo a každoročně s nimi slavil święto górolskie, svátek všech horalů, vždy s dlouhým průvodem včetně alegorických vozů a s horalem na bílém koni, jakýsi folklorní festival pěveckých a tanečních lidových souborů z celé Evropy. Jak by tedy nemělo otřást se mnou takové neštěstí.
Poláci žijící v Česku byli vždy známí svou religiozitou, toho jsem si už v dětství všímal a ovlivnilo mě to natolik, že jsem se stal farářem. Věřím proto, že naši bratři a sousedé prostřednictvím víry, kterou vždy prokazovali a i nyní prokazují, dokážou překonat nynější náhlou bolest nejenom svými modlitbami, ale i praktikovaným vlastenectvím, které je jim rovněž vlastní.
ERWIN KUKUCZKA,
farář Církve československé husitské
