Česká Třebová - Již mnoho let náš esperantský klub Amikeco v České Třebové navštěvují děti z polského města Rybnik se svojí učitelkou Teresou Konsek.

Tentokrát zatoužily poznat i Litomyšl. Tam se s nimi setkaly esperantistky ze Svitav, které již léta spolupracují s paní Teresou a uspořádaly pro polské a české děti velmi úspěšné dětské esperantské dny ve Svitavách. Litomyšl tentokrát hosty přivítala v nejvhodnější dobu: po rozsáhlé rekonstrukci a v době tradiční Smetanovy Litomyšle. Děti uviděly jedno z nejstarších divadel, ve Smetanově světničce zkusily hru na piano, zahrály si spoustu doplňkových her.Vrátily se nadšené.

Přesto v České Třebové nevynechaly svá dvě oblíbená místa park Javorku a krytý bazén. V parku byly s Ilonkou Bauerovou již v pátek po příjezdu.V sobotu po návratu z Litomyšle ještě stihly navštívit vodárnu, kde jim vyprávěl vedoucí provozu o dřívějším zásobování vody obce dřevěným potrubím, o pstruzích, kteří poznají kvalitu vody. A ta je zde vynikající .

V neděli dopoledne navštívili naši hosté kostel sv. Jakuba a okolí radnice, odpoledne byli v bazénu. Ačkoliv mají ve svém městě, mnohokrát větším než Česká Třebová, bazénů několik, žádný se jim nezamlouvá tolik, jako náš. Patrně je láká tobogán.

Díky ochotným old-skautům mohli členové Amikeca pozvat do areálu u skautské klubovny pod Horami veřejnost na setkání s polskými dětmi. Na programu bylo opékání buřtů, vystoupení polských dětí a esperantské fenky Kati. Škoda, že nás déšť od ohně brzy vyhnal, ale v klubovně bylo taky příjemně. Polské děti nás potěšily hezkými písněmi, Teresa nezapomenula na nikoho. Katinka poslouchala pilně příkazy, nosila dopisy a hračky polským a českým dětem, válela sudy, hledala schované děti i mlsy schované pod květináči… Někdy jsem taky já hledala Katinku, když ji někdo zlákal piškotem. Ta naše psí holka velice ráda cvičí, ale tentokrát dostala tolik rozkazů, že po příjezdu domů chtěla jen a jen spát.

V pondělí ráno se balilo a uklízelo v domě dětí a mládeže, kde byla polská skupina velmi spokojena díky laskavosti paní ředitelky a výhodné poloze domu. K nádraží byla cesta krátká. Odtud polskou skupinu, mne a Kati vezl autobus přes několik vesnic do školy v Opatovci. Následovala prohlídka školy, dobrý oběd a ukázky z toho, co polské a české děti umějí. Škoda, že nemohly pobýt spolu déle.

Zdenka Novotná