„Jsem zatraceně rád, že my máme všechny studenty z podzimních výjezdů již doma," napsal upřímně.

Jsou podobné útoky důvodem bát se studenty posílat do zahraničí?
Když posíláme studenty do zahraničí, vždy se obávám, aby vše proběhlo bez problémů a všichni se ve zdraví vrátili domů. Aktuální události dlouhodobě na výjezdech mnoho nezmění. Jen kantoři budou mít v budoucnu o nějakou tu vrásku více… Ale pokorně dodávám: jsem zatraceně rád, že my máme všechny studenty z podzimních výjezdů již doma.

Cílem je šířit strach. Mezi lidmi se šíří nenávist a zobecnění muslim=terorista, jak náročné je o tom hovořit se studenty?
Studenti jsou obecně rozumně uvažující lidé většinou s dobrým přehledem o světě – a především s velmi dobrou schopností o něm uvažovat. Vědí, že svět není pouze černobílý. A tak není obtížné s nimi hovořit o žádném (byť obtížném) tématu.

Jak by, podle vás, měla nyní Evropa postupovat?
V Paříži se odehrála tragédie, která, jak všichni očekáváme, spustí celou šňůru následků. Co však je horší, došlo k události, která má své velmi hluboké civilizační příčiny, jež se nám však daří dlouhodobě ignorovat!
Úkolem politických elit je rozeznat krizovou situaci a adekvátně na ni zareagovat. Evropa pochopitelně nemůže rezignovat na svoji schopnost pomáhat potřebným. Bylo by to popření naší dosavadní existence. Zároveň však musíme být schopni nekompromisně určit hranici, za níž už dochází k destrukci těch hodnot, které považujeme pro náš způsob života za nezbytné. Za touto hranicí již nejde o politickou korektnost, ale o zanedbání základního úkolu společenských elit. Pokud tu hranici nestanoví vzdělaní a empatičtí zastánci evropského humanismu, začnou ji určovat tlupy nacionalistů. A ti, jak známo, mají na všechno jasnější recepty a rychlejší řešení…
Co epochálního však lze očekávat od společenských mechanizmů řídících se čtyřletými horizonty…? Uvidíme brzy…