V evangeliu vánoční noci se vyjadřuje přání pokoje lidem dobré vůle. Pokoj a radost v lidském srdci jsou bezesporu důležité a žádoucí. Souvisí ovšem ještě s několika dalšími slovy, která tento pokoj předznamenávají:„Sláva na výsostech Bohu“.
Vánoce jsou především svátky narození Ježíše Krista, jsou to také svátky, kdy bychom si měli uvědomit důležitost vzájemného porozumění a lásky k bližnímu. V jedné hře se hovoří o dítěti Ježíšovi, které se ztratilo. Všichni dítě hledají. Na otázku „Kde jsi?“, odpovídá: „Jsem v srdci chudých, kteří jsou zcela zapomenuti, jsem v srdci nemocných, kteří jsou osamělí, jsem v srdci dětí, kterým nebylo dovoleno se narodit.“
Smysl Vánoc nespočívá v jejich poezii, kterou přinášejí, ale v něčem jiném. I ty první Vánoce nepochopili lidé tvrdého srdce. Bohatí a nesoucitní obyvatelé Betléma zavřeli před Josefem a Marií své příbytky, otevřena jim zůstala jen chatrč pro pastýře. Ti byli chudými námezdními pracovníky. Právě oni byli prvními návštěvníky narozeného Ježíše. Bylo v tom něco více než pouhý symbol. Člověk, který má otevřené srdce pro člověka, který hledá pravdu a lásku, otevírá se tím Bohu. Vánoční přání, které zaznělo nad ztichlou betlémskou krajinou, může potom platit i pro nás. A tak, pokoj lidem dobré vůle, pokoj a vánoční radost těm, ve kterých má Bůh zalíbení.

BOHUMIL ŠITAVANC, katolický kněz