V malé obci nedaleko Žamberka provozuje svou Mýdlárnu sv. Kláry, kromě toho je také zakladatelkou spolku Žijeme spolu v Orlických horách.

Je něžné, ženské a z koupelen mizí

„Mýdla jsou pro mě takovým malým zázrakem,“ nechala se před časem v jednom rozhovoru slyšet Eliška Hufová. Rodačka z Ostravska sice studovala filosofii a bohemistiku, její životní cíl nabral ale úplně jiný směr. „Nezačala jsem vyrábět mýdla proto, že bych já nebo někdo z mých blízkých trpěl ekzémem,“ vrací se ke svým začátkům.

Výroba mýdel není nijak stará záležitost, novodobé mýdlařství zažívá boom po začátku nového tisíciletí a když se sympatická mýdlařka koncem roku 2011 do řemesla pustila, už byly k dispozici první postupy a recepty. „Pamatuji si, že jsem jednou v zimě šla na procházku a cestou jsem uvažovala o tom, že mám ráda staré věci a předměty. A vzpomněla jsem si na mýdlo je něžné, ženské, intimní a z koupelen mizí. A nahrazují ho plastové lahvičky. Tak jsem se pro jeho výrobu rozhodla,“ nechává nahlédnout do vzpomínek a přiznává, že zároveň se na výrobě mýdel dá i „vyřádit“.

Jaké byly vaše začátky?

První mýdlo bylo na mechanické kuchyňské váze, bylo v něm hodně hydroxidu a bylo hrozně tvrdé. A nedalo se to používat, jedno jsem si nechala na památku a zbytek jsem vyhodila (směje se). Pak jsem zkoumala, jak vlastně vyrobit kostku, chvíli trvalo, než mi došlo, že se to vlastně dá nakrájet. Zjistila jsem, že kurzy, které dělám, lidem pomůžou. Sice investují 890 korun za kurz, ale po jeho absolvování mohou běžně vyrábět mýdla, zatímco já jsem vyhodila několik várek, než jsem na všechno přišla. Pak jsem hodně experimentovala s obaly, barvami a tak dále.

Vaše cesta byla ale rozmanitá, teď provozujete mýdlárnu v Záchlumí. Proč nese název svaté Kláry?

Ano, zprvu jsem mýdla vyráběla a s mýdly asi rok jezdila opatrně na trhy. Pak jsem provozovala Mýdlotéku U Tří lilií, kde jsem prodávala mýdla jiných výrobců. Ten narostl do obrovských rozměrů, nestíhala jsem a Mýdlotéku jsem prodala kamarádce. Poté přišly děti, na mýdla nezbyl čas, po nějakém čase od rozvodu mi přítel navrhl, že bychom mohli něco vyrábět. A popostrčil mě k tomu, abychom se vrátili znovu k mýdlům. K názvu nás inspiroval nejen náš oblíbený film Bratr Slunce, sestra Luna o svatém Františku, ale i to, že svatá Klára má v atributu lilie, které symbolizují čistotu.

Které mýdlo máte nejradši?

Podle vůně mám nejraději Černého Petra, který obsahuje kombinaci koriandru, pačuli a růže. Taková zemitě květinová vůně… Ale nejosobitější vztah mám k mýdlu zvanému Chudobka z Orlických hor, protože jsem dlouho vymýšlela recepturu a také žádala o povolení, jestli ho můžu vůbec vyrábět. To je nejmladší mýdlo ze základní řady. Je inspirované knížkou Chudobka z Orlických hor o ochrnuté stigmatičce Aničce Tomanové z Klášterce nad Orlicí. Její příběh mě zaujal, líbí se mi, že je to o člověku, který je místní. Mýdlo obsahuje víno (krev), pohanku a sedmikrásku, tedy chudobku.

V sortimentu máte i duchovní mýdla Láska, Moudrost, Naděje, Spravedlnost, Statečnost, Umírněnost a Víra. Proč duchovní?

Protože mýdla nemusí být jen na očistu tělesnou, ale i duchovní. A když se jím někdo myje, může si to spojit. Myjeme se každý večer a každý večer můžeme myslet na nějakou vlastnost, kterou chceme posílit.

Liší se nějak vůní?

Ne, jsou všechna stejná. Liší se pouze obrázkem uvnitř mýdla, který se postupně mytím poodkrývá.

Co ještě nabízíte?

V nabídce jsou i luxusní mýdla, tam jsem se coby vystudovaná filosofka inspirovala bývalým vídeňským filosofem, který ve Vídni dělá umělecká mýdla. A já jsem si ke každému mýdlu vymyslela příběh, například u mýdla Ikaros.

Vaše mýdlárna sídlí v Záchlumí u Žamberka, jste na výrobu mýdel sama?

Ano, jsem sama, zaměstnance nemám. Neživí mě to, to asi nechci, protože dělám další lokální aktivity. Mám tam ale kolegyni mýdlařku z Bohousové, obě tvoříme ve společných prostorech, ale každá svá mýdla.

Odbočme od mýdel. Vy jste zakladatelkou projektu Žijeme spolu v Orlických horách, prozraďte o něm prosím víc.

Projekt jsem založila v roce 2016, pak jsem se spojila s jednou paní, která měla družstvo a společně jsme začaly pracovat na e-shopu, který fungoval pro členy spolku. Teď na ten portál bohužel nemám tolik času.

Co je posláním vašeho projektu?

Před dvěma lety jsem dělala přednášky a poslání jsem chtěla shrnout do jedné věty. Je to aktivizace lidí zespodu. Aby si lidé tam, kde žijí, uvědomili, že je to i jejich zodpovědnost. Aby se spojovali, protože když jsem začínala s portálem, byla jsem na to sama a bylo to těžké.

Zmínila jste workshopy na výrobu mýdel, teď se něco chystá?

Ano, máme je každý měsíc, jednou je to v Chocni a pak také v Dožicích v Plzeňském kraji, kde teď částečně bydlím. Kurzy děláme od roku 2013, kapacita je zhruba dvanáct lidí. Ten nejbližší v Chocni bude 16. června.

Musí si lidé něco donést a co si naopak odnesou?

Nic nepotřebují, jen poznámkový blok, tužku a dobrou náladu. A odnesou si hotovou dřevěnou formu a své vlastní mýdlo, které si udělají. Ale to není podmínkou.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Nedávno jsem dokončila nové obaly a nyní konkrétní plány nemám a snažím se konečně více užívat okamžiků tady a teď. Na to jsem si v dosavadním životě zatím nikdy nenašla místo a to, co má přijít, přijde… Vždy se to ale bude otáčet kolem mýdel, přírody, dobrých lidí… (usmívá se)

V Orlíčku lidé nakupovali bez obalu. Obchůdek je ale minulostí
Součástí družstva a později spolku Žijeme spolu v Orlických horách byl i krámek Orlíček v centru Žamberka. „Už dříve jsme měli výdejní místa po celých Orlických horách, kde jsme distribuovali lokální potraviny, kam jsme zajišťovali distribuci podle objednávek přes e-shop. V roce 2017 to fungovalo od března do listopadu, pak jsme zjistili, že je to nestabilní a neekonomické a je třeba transformace,“ přibližuje Eliška Hufová. Stali se tedy spolkem a výdejní místo zůstalo v pivovaru U Kance. Pak ale spolek oslovil Tomáš Kozelek z nadačního fondu Zeměkvět, který podpořil vznik Orlíčku s podtitulem Krámek zbožím lokálním. V sortimentu byly nejen potraviny v bio kvalitě, ale především lokální zboží, ať už zelenina, pečivo, mléčné výrobky, luštěniny i další zdravé potraviny, vše prodávané v bezobalu. „Skončil, protože nebyl nikdo, kdo by byl ochoten krámek po mně převzít,“ vysvětluje Eliška Hufová, která se částečně přestěhovala na Plzeňsko. „Krámek byl od října teprve v rozpuku a chvíli trvá, než se vše rozběhne… Takže jsme to řešili tím, že jsme se tři měsíce v krámku střídali, a to asi deset lidí, a na tom to padlo. Nebylo to udržitelné, na dálku se to špatně celé organizuje… Navíc jsme museli zkrátit otevírací dobu, chodilo méně a méně lidí..,“ dodává.