Vlaky na nádraží zpravidla přijíždějí a odjíždějí, na tom letohradském ale téměř po celý minulý týden jeden z nich zůstal stát, a ne kvůli poruše. Od úterý do neděle se tam zabydlel Legiovlak, který v unikátním projektu přibližuje osudy československých legionářů z období let 1918 - 1920, kdy na Transsibiřské magistrále probíhaly válečné operace československých legií. Osmou letošní zastávkou vlaku se tento týden stalo nádraží v Ústí nad Orlicí.

Ve vlaku i spí

Ráno vstát, vystřídat noční hlídku, rozdělit si úkoly a pak jako na drátkách provádět objednané školy či veřejnost. To je úkol pro pětičlennou četu, které v Letohradu i Ústí nad Orlicí velí Petr Čížek. „Legie jsou mým koníčkem už řadu let. Poprvé jsem na sebe legionářskou uniformu oblékl v roce 2007," popisuje své začátky a přiznává, že pro působení v Legiovlaku si ho vyhlédl předseda Klubu přátel pplk. Karla Vašátky a tajemník projektu Legie 100 Jiří Charfreitag.

Unikátní Legiovlak se z Letohradu přesunul do Ústí nad Orlicí. „Stojíme za novou odbavovací budovou, také budeme mít ve staré nádražní budově výstavu," láká Petr Čížek. Otevřeno tu mají denně 8 – 18 hodin, o víkendech 9 - 19 hodin.

Četa tu pracuje ve dvoutýdenních turnusech, společně objeli celou republiku a také například Slovensko. Přejezdy byly zejména zpočátku náročné, sto let staré vlaky drncají a noční přejezdy mnoho spánku nepřinesly. „Teď už jezdíme kratší trasy, je to spíš taková vyhlídková jízda. Lidé za to platí, aby se svezli vyhlídkovou lokálkou, a my to máme zdarma," směje se sympatický Hradečák.

Tým denně čelí velkému zájmu návštěvníků, který po dvou letech brázdění Legiovlaku neustává. „Právě naopak, řekl bych, že teprve teď návštěvnost graduje, protože Legiovlak se dostává čím dál více do povědomí veřejnosti," souhlasí Petr Čížek a vzpomíná na největší návštěvnost, kterou zažili o loňských prázdninách na Masarykově náměstí v Praze. „Přišly třeba tři tisíce návštěvníků za den. I v okresních či menších městech je ten zájem poměrně veliký," dodává s tím, že denně přijde více než pětistovka lidí.

Obdivuje statečnost

Legiovlak tvoří třináct vagonů s dobovým nábytkem, vybavením i roll-upy, které popisují život legionářů. To vše mají Petr Čížek i jeho lidé perfektně nastudované a dotazy je vykolejí málokdy. „Třeba se jedna paní ptala, kde je ten vagon, kde spalovali Židy, jiní tady hledali jantarovou komnatu," vzpomíná s úsměvem.

Sám velitel čety na legionářích obdivuje statečnost. „Oni se vlastně vrhli do bojů za samostatnou Československou republiku bez jakékoli záruky, že republika doopravdy vznikne. Věděli, že pro ně existuje jenom vítězství, nebo smrt," je si vědom a také přiznává, že má rád i legionářský humor, kterým si hrdinové pomáhali v těžkých chvílích.