Základní úprava plné moci resp. zastupování na základě plné moci je obsažena v občanském zákoníku. Platí, že plná moc je navenek průkazem toho, že mezi dvěma osobami existuje dohoda o zastupování. Plná moc může být udělena písemně ale i ústně. Nelze však než doporučit, aby plná moc byla vždy udělena písemně, protože jen tak bude nepochybné, co je jejím obsahem, k čemu zmocněnce opravňuje atd. V plné moci musí být samozřejmě uvedeno označení zmocnitele i zmocněnce, a to pomocí jména, bydliště a nejlépe i rodného čísla či data narození a dále musí být uveden rozsah oprávnění zmocněnce (tedy k čemu je zmocněn). V plné moci se také pravidelně uvádí její časové omezení, různá omezení zmocněnce (např. že kupní cena nesmí být nižší než limit apod.) nebo třeba i to, zda zmocněnec může přenést zmocnění na další osobu. Zmíním se též o ověřování podpisu na plné moci. Zda podpis ověřit či nikoli záleží na konkrétní situaci, pro kterou se plná moc uděluje, někdy tento požadavek plyne přímo z právního předpisu, jindy je vyžadován institucí či subjektem, kterému se zmocněnec plnou mocí prokazuje, a někdy to chtějí prostě účastníci sami, protože to považují za vhodné.