Ve dvoře České hospody koncertovala v pátek večer pražská rocková kapela Plastic People of the Universe, která patřila mezi hlavní postavy undergroundového hnutí v letech 1968 až 1989. Zdejší pořadatelé tak navázali na úspěšná vystoupení kapel Garáž, Abraxas či nedávné promítání filmu „…a bude hůř“. „Zveme skupiny, na které bychom rádi šli, v okolí moc nehrají, a nám se nechce za nimi jezdit na festivaly,“ řekl Milan Lipavský, jeden z provozovatelů hospody.

„Jsem unešený…“

„Nejhorší jsou staří fanouškové, kteří si myslí, že budeme hrát stejně jako v sedmdesátých letech, ale my už hrajeme jinak. Největší radostí jsou mladí lidé, kteří na nás koukají tak trochu jako na cirkus, ale mají z nás radost. A někdo možná i z toho, že ještě žijeme,“ s úsměvem poznamenal vynikající saxofonista Vratislav Brabenec.

„Superdojem, jsou o sto procent lepší než kdysi, šli hodně dopředu, chlapci. Jsem nadšený, unešený, krásný zážitek,“ rozplýval se Bedřich Hlaváček. „Přiznám se, že jsem Plastic People znal jenom jako legendu, živě jsem je nikdy neslyšel. Jsem příjemně překvapen muzikou, která se mi líbí, a musím pochválit zvukaře,“ vyjádřil své dojmy vicehejtman Josef Janeček.

Lítost nad rádii

Pochvalami nešetřily ani dvě mladé návštěvnice koncertu z Litomyšle. „O kapele jsem slyšela hlavně od rodičů, je to pro mě česká undergroundová legenda. Jejich hudba se mi hodně líbila, byl to závan někdejších dob, koncert naplnil moje očekávání,“ uvedla Anna Švehelková. „Má to něco jiného do sebe než hudba dnešní, která je preferovaná na hudebních stanicích. Tam Plastiky prostě neuslyšíte, a to je podle mě největší škoda. Takhle je publikum vychovávané jen jedním směrem a nevidí mnohem muzikálnější a zajímavější možnosti,“ podotkla Petra Skřiváčková na adresu kapely, jejíž osobnostní i hudební nekonformnost nikdy nebyla pouhou pózou.