Z posledních výzkumů veřejného mínění vyplývá, že Češi politice, která přesahuje jejich region, příliš nedůvěřují. Jejich důvěra obecně končí na úrovni kraje – tedy přesněji u krajských zastupitelstev. Čím si to vysvětlujete?

Češi nemají problém věřit politikům, které vesměs osobně znají - tedy nejčastěji starostům, radním, hejtmanům a pokud vidí výsledky jejich práce, rádi je v jejich práci podpoří. Méně a hůře pak věří politice, která je „dělaná v Praze". U senátorů tak dochází k určité dvojkolejnosti, jsou to volení zástupci daného regionu, kteří však jsou právě v oné „velké" politice a ještě navíc v Praze.

Dobře si to jako bývalý starosta a krajský radní uvědomuji a je mi jasné, že musím být s lidmi v regionu průběžně v kontaktu. Moc často mě proto v kanceláři nezastihnete. Raději jezdím na jednání se starosty a zastupiteli, abych se co nejvíce dozvěděl o problémech, které je trápí. A díky tomu pak mohu lépe uplatňovat i připomínky k jednotlivým zákonům v Senátu.

K čemu podle vás má Senát sloužit především? A naplňuje svoji roli?

Senát plní hlavně roli pojistky nebo chcete-li určitého strážce demokracie. Jeho základním úkolem je plnit úlohu druhé komory Parlamentu, kromě toho také například volí ústavní soudce nebo přebírá roli dolní komory Parlamentu ve chvílích, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, a jsou vyhlášeny předčasné volby.

A nejen to. Senát je především „výstupní kontrolou" nad zákony, které připravují naši zákonodárci, mimochodem dnes se například už třetina všech tisků týká záležitosti EU. Snažíme se o úpravu tisků k lepšímu, hlavně na základě zdravého rozumu a podle potřeb občanů, nikoliv podle politického zadání jednotlivých stran a hnutí. Senátor je totiž zodpovědný jen svým voličům z daného regionu a ne straně, která ho na tento post navrhuje. Dobrý senátor pak dokáže pro svůj obvod v Praze udělat spoustu práce a prosadit řadu věcí, které se přímo z regionu řeší těžce a komplikovaně.

Kolik času vám vlastně zabírá práce senátora? A jak nejraději relaxujete?

Práce senátora je hodně časově náročná a kolegové ze Senátu by mi jistě potvrdili, že jsme rádi, pokud máme volnou neděli. Naší prací není jen sezení v senátorských lavicích, které se při záběrech kamer občas ukazují poměrně prázdné. Spoustu času nám zabere příprava podkladů k zákonům práce ve výborech a komisích, schůzky s odborníky, voliči nebo i jen telefonáty s lidmi, kteří něco potřebují, organizují nebo připravují návrhy na změny k lepšímu.
Běžně se vracím domů pozdě v noci a druhý den ráno už mám být třeba na druhém konci našeho kraje. Práci senátora musí dělat člověk, který je pro ni ochoten obětovat spoustu svého volného času. Nicméně i tak mi občas zbývá chvilka času na mé záliby. Dříve jsem rád četl knihy, teď raději pracuji na zahradě, nedávno jsem začal včelařit a snažím se věnovat i své rodině. Hlavně vnukům, ze kterých mám velikou radost.

Necítíte někdy ze strany svých voličů vůči své osobě případně i ostych?

Jeden můj kolega měl na stěně takové heslo: „Hospoda je univerzita života". A s lidmi mimo Prahu často nejvíc vyřešíte právě tady, nebo při zábavě. Hodně jsem mezi hasiči, myslivci nebo seniory. Abych řekl pravdu, ostych jsem nikdy necítil, spíše údiv, že vypadám normálně, hlavně u lidí, kteří mě do té doby neznali.

V tomto směru vám možná i pomáhá váš boj za zrušení střídání letního a zimního času, nebo se pletu?

Máte naprostou pravdu, v tomto ohledu se na mě snad při každém setkání někdo obrátí s dotazem, jak boj za jeden čas probíhá a zda už máme shromážděných dostatek podpisů. Někoho zajímá jen to, kdy už se tenhle nesmysl konečně zruší, pro jiného to je jen dobrá záminka k zahájení rozhovoru. Navíc se mě lidé na střídání času ptají celoročně, tedy nejen ve chvíli, kdy to je aktuální téma. Všechny pak odkazuji na náš web posuncasu.cz, kde každý najde ty nejaktuálnější informace.

Říkáte, že chcete být nablízku svým sousedům, že jste venkovan a venkovanem i zůstanete. Co konkrétního jste v pozici senátora pro svůj region už udělal?

Své dobré skutky zapomínám a deník si nepíšu, abych náhodou nezpychnul… Ale teď vážně. Většinou se na mě obracejí starostové, kteří potřebují poradit, nebo pomoci na ministerstvu, či na kraji s nějakou žádostí, nebo dotací na projekt v obci. Snažím se být při jednáních o projektech našeho regionu kdykoliv to je možné. Mám bohaté zkušenosti v oblasti výstavby kanalizací nebo z oblasti životního prostředí.

Z poslední doby si pak nejvíc cením poděkování starých nemohoucích manželů, kterým jsem pomohl k navrácení pozemků, které jim kdysi znárodnili komunisté. Byl to tuhý boj s arogancí a neochotou úředníků na pozemkovém úřadě. Ale to poděkování je spíš výjimka, nedělám svoji práci proto, že bych čekal vděk. Častěji dostávám spíš vynadáno, protože spousta věcí dlouho trvá, jde jen napůl nebo nejde vůbec. Máme to jako Češi v povaze, často vidíme hlavně chyby a už méně chválíme.

A co byste ještě udělat chtěl? Máte nějakou výzvu, kterou jste zatím nestihnul dokončit?

Když jsem byl před 6 lety zvolený senátorem, ptali se mě novináři, jaký mám program. Řekl jsem jim, že mám jediný cíl: "Nezblbnout v Praze" a myslím, že tento slogan platí pořád. Chovat se normálně a rozvíjet to, co jsem dělal dosud, když mě Pán Bůh zachová při zdravém rozumu.

(zr)