Dlouho očekávaná zpráva je na světě. Konec jednoho z dřívějších textilních gigantů v zemi na sebe nenechá dlouho čekat. „Tuto informaci mám jako neoficiální od úterý, i úpravna by měla končit, což znamená posledních třicet výpovědí,“ sdělil po telefonu dnes už bývalý ředitel podniku Zdeněk Radimecký, který svou funkci složil na konci července. A jeho slova vzápětí už oficiálně potvrdil jeden z „Perláků“, který u firmy ještě stále pracuje a v Perle má smlouvu přes dvacet let. „Výpovědi dostaneme k poslednímu září. Máme dohody, a tak po tomto datu zůstane ´prázdná fabrika´. Do té doby poběží provoz, který znovu začal sedmnáctého srpna,“ přiblížil dění.

Nájemce se zatím najít nepodařilo


V provozu by se na úpravně mohlo v říjnu pokračovat pouze v případě, pokud by se našel zájemce o její pronájem nebo koupi. Jak ale včera Deník informovala insolvenční správkyně Perly Eva Mlčochová, zatím tato snaha vyzněla naprázdno. „Věc je pořád v jednání, ale zatím bohužel žádný zájemce není. Pokud se nenajde, výroba skončí,“ potvrdila svitavská advokátka, která má podnik od 18. června na starosti. Kromě uspokojování věřitelů Perly, kterých se do 18. srpna přihlásilo hned 83 s pohledávkami přesahujícími 249 milionů korun, má insolvenční správkyně na starosti také faktury za energie a vyplácení mezd. „Ty se podařilo uhradit za červen, zbývat budou další tři měsíce a potom odstupné. Zatím jsem více méně hradila náklady na provoz,“ prohlásila Mlčochová.
Část pohledávek, které zmínila insolvenční správkyně, by mohl pokrýt prodej areálu v centru Ústí. Plány s ním má do budoucna místní radnice. „Pan starosta mi ve středu volal, příští týden bychom se měli sejít. Předpokládám tedy, že zájem ze strany vedení města stále trvá.“

Jak vypadal poslední rok Perly?

V Ústí se začala skloňovat Perla skloňovat výrazně před rokem, kdy ústecká radnice poprvé deklarovala zájem odkoupit centrální areál na ploše devětadvaceti tisíc metrů čtverečních a chtěla za něj nabídnout přes šedesát milionů korun. Přestože probíhala komplikovaná jednání mezi představiteli města a vedením Perly, k podpisu kupní smlouvy nikdy nedošlo.
Slova dnes už bývalého generálního ředitele Zdeňka Radimeckého o postupné stabilizaci podniku a možném budoucím rozvoji vzala za své definitivně letos 18. června, kdy zadlužený podnik se sto šedesáti zaměstnanci spadl do konkurzu. Provoz, který označila v rozhovoru pro Deník za nerentabilní, se svitavská advokátka Eva Mlčochová, insolvenční správkyně Perly, rozhodla řešit další vlnou výpovědí a odstávkou výroby. Stroje se sice po polovině srpna na úpravně rozběhly a na září se s výrobou počítá i v druhém provozu, to už ale bude podle všeho pouze labutí píseň ústecké textilky.

Konec jedné velké textilní legendy


Konec Perly znamená konec jedné velké textilní legendy. Firma navazovala na nejlepší tradice ústecké textilní výroby, jejíž začátky sahají až do šestnáctého století. Pokud se ohlédneme do historie, je dobré připomenout jména rodin Hernychů a Janderů, jejichž firmy založené v letech 1844 a 1862 tvořily počátek tovární textilní výroby na Ústecku. Perla byla ještě před pár desítkami let jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v okrese. V létě roku 1989, kdy se stala státním podnikem, měla celkem 5239 zaměstnanců, patnáct provozních závodů, podnikové ředitelství a výpočetní středisko. Pamětníci si určitě vzpomenou na reklamní slogan, v němž se tvrdilo, že „pyžama z Perly nosí i anglická královská rodina“.

A jak vidí příčinu pádu lidé? „Že to textil nebude mít lehké, jsem začal vnímat hned po vstupu Číny na evropský trh. Kvalitní a dražší výrobu přetloukali levným a méně kvalitním zbožím. Naše textilky začaly padat, Perla podle mne vydržela nakonec ještě poměrně dlouho,“ říká dlouholetý zaměstnanec Perly Michal Aliger z Ústí nad Orlicí.

„Rozhodně jsme uměli udělat špičkové zboží, vyváželi jsme do Anglie, Kanady a spousty dalších zemí, nejen do Ruska, jak se někdy tvrdilo. Ovšem pokud se jednou výroba zruší, už se jen těžko obnoví. Nebudou lidé. Noví se v oborech neučí a staří pomalu vymírají. Je smutné, že z velkého zaměstnavatele, který měl závody v celém regionu a dával práci ohromnému množství lidí, nezbylo nic,“ dodává Michal Aliger, který prošel několika firemními provozy. Sám z Perly odešel loni na podzim a poměrně dlouho čekal na doplacení mezd.

Novou práci Aliger sice sehnal, podobné štěstí ovšem nemá zdaleka každý bývalý „Perlák“. „Lidé potřebují peníze, musí platí nájem, musí z něčeho žít, mohou mít půjčky. Pokud nemají práci ani úspory, je jejich situace zlá. Hrozí jim penále, budou chodit exekutoři. Ani pracovní úřad jim zřejmě nijak zvlášť nepomůže. To není nic jednoduchého,“ říká. Takový je pohled bývalého zaměstnance. I když jsou zřejmě příčiny konce Perly složitější, o mnohém vypovídá.

„Podle mého názoru měl poslední management Perly hodně malý manévrovací prostor. V podstatě dělal to, co mu dovolilo představenstvo. Domnívám se, že k odpovědnosti je třeba vést odpovědné orgány, tedy představenstvo a dozorčí radu. Možnosti, které management měl, byly velmi často nulové. Odpovědnost jde od statutárního orgánu a ten už svojí skladbou, zázemím jednotlivých zástupců i jejich podnikatelskými aktivitami nepůsobil dojmem, že chce Perle pomoci,“ soudí Václav Felgr, který byl před lety právníkem Perly a působil i ve funkci odborného ředitele firmy.

(jp, ký)