Jednou týdně se náboženství vyučuje ve škole v Lukavici, každoročně výuka probíhala také v Dlouhé Třebové. Ve školách výuku nabízí i farnost Vysoké Mýto a Choceň. „Ve školách mimo Českou Třebovou se náboženství v současné době vyučuje jen v Dlouhé Třebové, dříve to bylo i v Damníkově, Třebovici, občas Rybníku," přidal zkušenost českotřebovský děkan Miloš Kolovratník a pokračoval: „V České Třebové je několik škol, tak jsme se rozhodli, než to tříštit, že budeme mít náboženství na faře. Děti tady mají větší prostor, můžou tady být jako doma."

V dalších městech se děti scházejí na faře. „Školám jsme výuku náboženství nabízeli, ale neměly o něj zájem. Děti se scházejí v učebně, chodí jich asi šedesát," informovala lanškrounská farnost. Na faře se scházejí děti také v Žamberku.

Veřejnost výuku náboženství primárně vnímá jako předmět pro děti z věřících rodin, jen zlomek jej bere jako součást všeobecného kulturního rozhledu. Na tom se farnosti shodují.

„Výuka náboženství na školách by znamenala velký přínos nejen pro děti z věřících rodin, ale především pro celou společnost. Nevěřícím lidem často chybí informovanost a správné chápání víry, což často vede k netoleranci a antipatii. Jestliže se však tato výchova zařadí mezi ostatní předměty, pak by bylo dobré žáky seznámit nejen s křesťanskou naukou, ale také s naukou jiných světových náboženství," domnívá se paní Anežka z Ústí nad Orlicí.

Mnozí rodiče přitom možná jen nevědí, co si pod pojmem výuka náboženství představit. „Z velké části probíhá formou hry. Jde o základní témata křesťanství, která se s věkem prohlubují. Točí se to kolem základních témat, jako je Bible, křesťanství ve společnosti, svátky," naznačil Miloš Kolovratník. „V některých školách máme besedy před Vánocemi, Velikonocemi, dušičkami. Samy se ozývají, chtějí s dětmi přijít do kostela. Ten často funguje velice dobře jako didaktická prostora, děti vnímají vizuálně, a tak se učí na obrazech, na sochách," dodal děkan.