Pobytové služby pro osoby s mentálním a kombinovaným tělesným postižením prošly během posledních dvaceti let v Pardubickém kraji velkou změnou. Původně bylo v ústavních zařízeních v kraji 920 lůžek ve velmi špatných životních podmínkách. „Výjimkou nebyly pokoje s 10 až 16 postelemi, společným sociálním zařízením pro mnoho klientů a pevným režimem,“ popsal výchozí stav z roku 2001 radní pro sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola. V některých zařízeních byla pouze jedna toaleta pro dvacet lidí, Slatiňany se zase proslavily klecovými lůžky pro neklidné pacienty. Ústavy byly dříve uzavřené a odříznuté od společnosti, i smýšlení veřejnosti bylo před dvaceti lety podle Šotoly jiné než dnes.

Mohou slušně žít

Proces změn pobytových služeb prošel dvěma etapami. Nejprve došlo k humanizaci ústavních zařízení, tedy hlavně ke snížení počtu lůžek na pokoji a zlepšení zázemí a sociálního zařízení. „Cílem první etapy bylo, aby se ve stávajících objektech, což byly zámky, hrad a kláštery, dalo nějak slušně žít,“ vysvětlil Šotola.

Žádné ústavy

V roce 2006 začala etapa transformace. „Řekli jsme si, že ústavní péče není dobrá a že nechceme v Pardubickém kraji žádné ústavy,“ konstatoval Šotola. První vlaštovkou byla stavba čtyř domků pro komunitní bydlení na Žampachu a čtyř domků ve Slatiňanech.

Evropské fondy pomohly největšímu projektu, který se začal realizovat v roce 2009 v Domově sociálních služeb ve Slatiňanech. „Kraj zakoupil dva byty v Chrudimi a do roku 2015 postavil 12 dvojdomků v okolí Slatiňan a Chrudimi pro celkem 144 klientů. V každé domácnosti je maximálně 6 lidí, každý má své soukromí,“ řekl ředitel Domova sociálních služeb Slatiňany Miroslav Kubín.

Omezení kompetencí

V roce 2013 se kraj rozhodl pořídit transformační plány pro všechna zařízení tohoto typu v Pardubickém kraji. „Ústavní péče člověka nerozvíjí, naopak ho spíš omezuje v jeho kompetencích. Je to prostě režimové zařízení, tomu se nelze vyhnout,“ zdůvodnil rozhodnutí kraje Šotola. Kraj má za cíl umožnit osobám se zdravotním postižením vést samostatný život v rámci jejich možností a schopností.

První etapa humanizace zařízení vyšla téměř na 240 milionů korun. „Do druhé etapy transformace jsme proinvestovali 390 milionů korun, převážná část prostředků šla z evropských fondů, státního rozpočtu a částečně i rozpočtu Pardubického kraje,“ poznamenal Šotola. Kraj investoval také do modernizace vybavení, zvýšení počtu personálu, jeho odbornosti a kvality poskytovaných služeb.

Klienti už opustili dva bývalé kláštery, na přelomu roku zcela opustí zdi hradu Rychmburk a v příštím roce zámek v Bystré. Stěhují se z ústavních zařízení do domků a bytů, kde se mohou zapojit do chodu domácnosti. Více než 62 procent klientů již opustilo ústavní zařízení a žije běžným životem v komunitním bydlení. Mnoho z nich má alespoň na část úvazku práci, někteří žijí v partnerském svazku. Po letech vyšli ze zdí ústavu a za podpory sociálních pracovníků se osamostatňují.

Odlehčovací služby

Před dvaceti lety kraj zřizoval pouze jednu službu pro všech 920 lůžek, dnes už nabízí škálu několika služeb – domov pro osoby se zdravotním postižením, chráněné bydlení, odlehčovací služby, sociálně terapeutické dílny, případně také podporuje klienty v samostatném bydlení.

Chráněné bydlení

Do budoucna kraj plánuje pokračovat tímto směrem i nadále a rozšiřovat služby chráněného a podporovaného bydlení. „Vidíme také velkou potřebu rozšířit službu pro osoby s poruchou autistického spektra s náročným chováním, kterou poskytuje v současné době pouze Domov pod hradem Žampach. Zároveň připravujeme rozšíření odlehčovacích služeb pro děti, o které se rodiny starají doma,“ sdělila vedoucí odboru sociálních věcí Krajského úřadu Pardubického kraje Helena Zahálková.