V Panském domě vystavila panenky malé, velké, staré i současné, sběratelské i obyčejné, porcelánové, kaučukové i „barbíny", které se představily ve velikonočních scénkách s pomlázkami a barvením vajec. Jejich zmenšený svět, kde nechyběl ani miniaturní pečený velikonoční beránek, fascinoval nejen holčičky, jejich maminky a babičky, pokochat se přicházeli i kluci.

Adina z kaučuku

Novinkou ve sbírce Ilony Kovaříčkové jsou kaučukové panenky. „Nosí mi je staré babičky a já je opravuju, maluju jim obličeje. Na první výstavu do Chocně mi paní přinesla panenku bez očí, úplně dobitou. Opravila jsem ji, je tady vystavená," líčí sběratelka. Stolu s „kaučukovkami" dominovala panenka v černých šatech a la Adina Mandlová, ale i staré panenky v původních šatech.
Opuštěné panenky ale leží nejen na půdách, novým zdrojem se pro Ilonu Kovaříčkovou staly bleší trhy. „A kamarád mi vozí panenky taky ze skládky," dodává žena se smíchem.

Sbírá celá rodina

Sběratelskou vášeň, která pohltila celou rodinu, odstartoval manžel paní Ilony, který jí dal před osmnácti lety k svátku první porcelánovou panenku. Právě „porcelánky" tvoří velkou část sbírky Ilony Kovaříčkové. Většina jsou sběratelské kousky, tedy značené panenky. Ve sbírce nechybí ani sto let staré panenky, jejichž věk prozrazují alabastrově bílé obličejíky. Ale i další rarity: čajová panenka, jež se používala k zakrytí čajové konvice, nebo panenka bez nožiček umístěná na konstrukci deštníku. K té se navíc váže vtipná historka. „Syn jí říká EGRventil. Jeli jsme pro ni totiž do Tišnova a cestou se nám rozbilo auto, oprava nás pak stála dvacet tisíc korun. Nedojeli jsme tam, takže posledních sedm kilometrů jsme pro ni šli pěšky," prozrazuje Ilona Kovaříčková.
Sbírku porcelánových panenek sběratelka zásadně rozšířila loni, když odkoupila celou sbírku o padesáti kusech. Loni trápily paní Ilonu horečky, sotva jí ale klesly, už seděla u počítače, a narazila na inzerát: „Prodám padesát porcelánových panenek." „Kolekce doplnila mezeru v mé sbírce, která vznikla při pětileté pauze způsobené stavbou domu. Mám teď i porcelánového dědečka a babičku, na které jsem se dřív chodila jen dívat, vnučku, Tyroláčky…" je spokojená sběratelka