Kliknutím zvětšíteZáchrana budovy nádraží v Ústí nad Orlicí, která je zároveň kulturní památkou, bude mít zřejmě hořký konec. Zprvu vyhrané bitvy se státním aparátem, dost dobře možná vystřídá prohraná válka mezi spolumajiteli. Právě vnitřní spory jsou totiž příčinou toho, proč se nyní jedná o možném prodeji. Podle Pavla Prchala, který vlastní jednu třetinu budovy, není možné dojít jakéhokoliv konsenzu s Martinem Kadrmanem.
„Motivace k prodeji je ta, že s panem Kadrmanem nejsme schopni se dohodnout. Nechce komunikovat věcně či slušně. Prosazuje pouze svou vůli. Trvá to dlouho a děje se to opakovaně. Jeho jednání po čase začalo vadit také třetímu vlastníkovi,“ vysvětlil pro Deník Prchal. A odlišné představy o nakládání se Starou dámou potvrzuje také Kadrman.
Historie odkupu Staré dámy
Oustecké nádraží s. r. o. založili v říjnu roku 2015 čtyři podílníci, a to sice Martin Kadrman, Pavel Prchal, Ladislav Růžička a Olga Sommerová. Cílem byl odkup zanedbané památkové chráněné bývalé výpravní budovy v železniční stanici Ústí nad Orlicí od dosavadního vlastníka, kterým byly České dráhy. Cílem nových majitelů bylo provozovat a v co nejširším rozsahu využívat budovy ke službě veřejnost a také k pronájmům.
Odkupu budovy předcházely letité snahy občanského sdružení Nádraží nedáme! Jednalo se zejména o zabránění demolice a smysluplné využití nádražní budovy.
V září 2018 prodala režisérka Sommerová svůj podíl Pavlu Prchalovi a Martinu Kadrmanovi. Počet spolumajitelů se tak zmenšil na tři osoby.
„Bohužel jsme se v důsledku odlišných představ rozešli i po lidské stránce. Toto potkává stovky firem v naší zemi. Zde je to politováníhodné zejména pro to, že se jedná o v podstatě veřejnou budovu a velmi citlivé téma. Mně osobně se to z pochopitelných důvodů dotýká více než kolegů. S osudem budovy jsem, na rozdíl od kolegů, primárně spojován já,“ vysvětlil redaktorce Deníku a narážel tak na skutečnost, že v době, kdy se jednalo o prodeji, byl právě on v čele zdlouhavých jednání.
A nezastupitelnou roli Kadrmana v minulých bojích o budovu s veřejnými institucemi nepopírá ani Pavel Prchal. „Vyjít s ním ale jako se společníkem v něčem, kde mám uložené své celoživotní úspory, to se prostě nedá,“ dodal. Právě proto se Prchal s třetím spolumajitelem Ladislavem Růžičkou dohodli na odprodeji.
Martin Kadrman se však staví významně proti. „Jednání o prodeji Správě železnic se neúčastním, nesouhlasím s ním a považuji to za krajně nebezpečné nejen pro budoucnost Staré dámy, ale i pro stovky dalších drážních budov,“ napsal Kadrman s tím, že pokud by nakonec přeci jen došlo k odkupu, mohlo by jít o nebezpečný precedens pro to, jak by Správa železnic v budoucnu prodávala, respektive neprodávala podobné drážní budovy potencionálním zájemcům po celé republice. Ve hře o prodeji však podle všeho není jen Správa železnic, zájem totiž projevil i soukromý investor.
O správu a údržbu ousteckého nádraží se však stará právě Prchal, který podle svých slov nabízel několik možností, které měly předcházet prodeji. „Jednalo se o několika variantách. Například my jsme s panem Růžičkou nabízeli své podíly panu Kadrmanovi. Stejně tak jako jsme nabízeli, že odkoupíme jeho podíl. O tom však nemínil slyšet,“ popsal cesty, kterými se vlastníci pokoušeli vydat v momentě, kdy zjistili, že se jsou jejich představy neslučitelné.
A právě proto se dva vlastníci dohodli, že budovu prodají proti vůli třetího z majitelů. „Budovu ale pochopitelně budeme muset prodat s péčí řádného hospodáře, to znamená opatření více objektivních odhadů nebo dražbu. Půjdeme takovou cestou, aby pan Kadrman nebyl okraden. Bohužel dodnes nebylo možné se s ním jakkoliv racionálně domluvit, proto takové rozhodnutí,“ popsal Prchal cestu, kterou se chystají prodej uskutečnit.
Diskuze o smyslu Staré dámy
Veřejným prostorem navíc po celou dobu zaznívají komentáře, které naznačují, že pro budova není možné najít využití. „Dopadlo to bohužel tak, jak jsem předpokládal. Pro budovu není smysluplné využití a těžko kdy bude. Je to škoda,“ napsal Zdeněk Hurych v jedné z facebookových diskuzí. „Dávno se to mělo zbourat,“ odpověděla Eva Kapustová. Vlastníci s takovými názory, i přes osobní neshody, zásadně nesouhlasí. Podle Pavla Prchala je v budově k využití minimálně osm bytů. Z toho jeden z nich je téměř připraven k užívání.
„Je potřeba jen připojit kotel, v bytě je i ústřední topení. Ty další byty se dají připravit také a rozhodně na za žádnou horentní sumu,“ vysvětlil. V přízemí se navíc nachází prostory, které už v minulosti našly využití například pro kavárnu. To potvrzuje také Martin Kadrman, který minimálně jeden prostor chce stále využívat pro nabídku služeb. „Ať už by to byla stylová pivnice nebo kavárna. Některé z bytů se mohou využít jako stylové turistické ubytování,“ popsal svůj záměr.
Ten však vyžaduje řadu úprav a rekonstrukcí, které jsou jednou z příčin toho, proč se vlastníci nemohou shodnout. „Nemůžeme tady topit jako ve středověku, tedy stylem, že se přivrtá 16 metrů komínu a dají se tam dvoje kamna. Musí se tam dát ústřední topení a rozhodně musí být automatický, ekologický a legislativu splňující kotel, který bude fungovat v automatickém režimu,“ popsal s tím, že úniky tepla jsou vysoké a klasické zateplení budovy není možné proto, že se jedná o kulturní památku a klasické obložení polystyrenem by znehodnotilo její estetickou stránku.
8
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
