Přijeli věrní účastníci i nováčci. Čekala na ně voda o teplotě čtyři stupně a o půl stupně chladnější vzduch. Kvůli silnému proudu otužilci neplavali proti proudu, ale tratě o délce 100, 250, 500 a 750 metrů byly vedeny po proudu. Výsledky ze dvou nejdelších se závodníkům započítávaly do Českého poháru v zimním plavání, který odstartoval v říjnu a skončí v dubnu. V jeho průběhu se otužilci do Chocně ještě vrátí 28. ledna na soutěž Zámecký okruh.
Napříč Chocní se plavalo už po jednačtyřicáté. Zimní plavání má ve městě na Tiché Orlici velkou tradici, místní oddíl patří k nejstarším v republice.
I když otužilcům chyběl sníh a pořádná prosincová zima, byli spokojení. Soutěž v Pelinách je pro mnohé plavce různých generací srdeční záležitostí. Do Chocně, kde plavala svůj první závod, se ráda vrací Táňa Prokopová z Prahy. Ani letos nechyběla. Do řeky se ponořila nejen ona, ale i její manžel. Ze břehu je sledovaly dvě dcery. „Budu plavat jen dvě stě padesát metrů, protože pořád kojím. Já jsem tady vlastně vždycky buď těhotná, nebo kojím,“ smála se sympatická plavkyně. Jak prozradila, starší dcera Angelika zřejmě podědila vlohy k otužování: „Koupala se s námi ve čtrnáctistupňové Vltavě a nechtěla z ní. To je přitom teplota studené vody z kohoutku.“ Jestli se nenechá zahanbit ani pětiměsíční Beatrice, ukáže teprve čas.
Stejně jako plavkyně z Prahy se do Chocně bude možná vracet i Bára Šmídová z Pardubic. Také ona v Chocni prožila svou první soutěž. Tomuto sportu se věnuje teprve od září. „Vsadili jsme se s přítelem, že to zvládneme a že v lednu půjdeme plavat v Pardubicích,“ vysvětlila. Žádným nováčkem naopak nebyl sedmasedmdesátiletý Stanislav Boháč z Moravské Třebové. Zimnímu plavání se věnuje od roku 1964. Plave třikrát týdně, celkem 750 metrů. S úsměvem vzpomíná na reakce lidí, když začínal. Dávno už si na něj zvykli. „Naopak kdybych nechodil plavat, říkali by si, co se mi stalo,“ dodal. Jak zdůraznil, otužování může jen doporučit: „Od té doby, co jsem začal, jsem nepotřeboval lékaře kvůli nachlazení. Ale každý nemusí chodit do řeky, doporučuji i domácí otužování. Ráno si dát studenou sprchu a třeba i večer jako záležitost očistnou.“

„Zimní plavání je sport o vůli…” říká praktický lékař

Otužileckou plaveckou soutěž v Chocni už snad dvě desítky let zajišťuje po lékařské stránce místní praktický lékař Stanislav Tomek. Na břehu Tiché Orlice jsme mu položili pár otázek.

Co se děje s lidským organizmem po vstupu do ledové vody?
Nejprve se stáhnou periferní cévy, často stoupá tlak a člověk musí vytvářet činnost, aby se zahřál.
Nejhorší to je po výstupu z vody, kdy se dostavuje pocit zimy, třes a svalová bolest z nedokrevnosti. Takže sportovci nemají problém ve vodě, ale až po výstupu. Musí se zahřát, napít se teplé tekutiny.
Jinak nějaké větší zdravotní problémy při tomto sportu nehrozí. Co tuto akci zajišťuji, ošetřoval jsem spíš odřeniny a tržné rány, které si plavci způsobí při vstupu nebo výstupu z vody.

Zimní plavání ale asi přesto není sport pro všechny…
Podstatné je, že to musí být natrénovaný člověk. Je to něco jako maraton, je to sport o vůli, o vůli to natrénovat. Dá se natrénovat jak vztah k teplu, to musí třeba vojáci, kteří jezdí do určitých misí a trénují pobyt v teplém prostředí a přehřátí, tak vztah k chladu v případě otužilců. Jejich organizmus se připraví na podchlazení.

Otužilci se shodují, že netrpí na nachlazení. Je to pravda?
Jsem praktický lékař, valná část choceňských otužilců ke mně chodí, a rozhodně ne s běžnými infekty, rýmou, nachlazením.