Situaci ve zdravotnictví ilustrují názory dvou lékařů Orlickoústecké nemocnice, které Deník oslovil.

Mladí doktoři nemají motivaci

V Orlickoústecké nemocnici pracuje přes dvacet let, odbornou praxi má ještě o pět let delší. Ani po druhé atestaci se ale nedostal přes základní tabulkový plat 29 tisíc. Padesátiletý lékař, jehož Deník oslovil, otevřeně hovoří o problémech, které nejen místní zdravotnické zařízení pronásledují. Placku „Děkujeme, odcházíme“ má přitom na klopě bílého pláště.

„Podporuji mladé doktory, nemají motivaci. Vidím tři konkrétní problémy. Finance jak pro začínají, tak zkušené lékaře. Pracovní zátěž, průměrně pět až šest služeb do měsíce. Při takovém množství služeb dochází k tomu, že polovinu výplaty tvoří základní plat, druhou polovinu přesčasy,“ říká lékař, jenž si z pochopitelných důvodů přál zůstat v anonymitě, a pokračuje : „A co většině z nás vadí, je nárůst administrativy. Teď mám pocit, že nejdůležitější není fonendoskop a skalpel, ale razítko a jmenovka.“

Za takové situace se podle padesátiletého lékaře stává syndrom vyhoření realitou, a tak i on uvažuje o odchodu z Orlickoústecké nemocnice. Po práci se už poohlíží v bližším i vzdálenějším okolí, uvažuje také o odchodu na soukromou kliniku. Upozorňuje ovšem, že v jeho případě hrají prim osobní důvody, nikoliv samotná akce „Děkujeme, odcházíme“.

Na druhou stranu jej současný stav v klidu nenechává. „Jeden z mých kolegů trefně řekl, že současné služby v nemocnici jsou novodobým otroctvím,“ hodnotí s trochou ironie pracovní podmínky.

Výpověď podal jako první

Z deseti triček s logem „Děkujeme, odcházíme“ má už pouze jediné. Sedmadvacetiletý anesteziolog Michal Šnajdr, který v Orlickoústecké nemocnici pracuje šestnáct měsíců, protestní akci lékařů podporuje. A nejen to. Jako první z místních doktorů podal v 22. listopadu výpověď, na oddělení končí k poslednímu lednu příštího roku.

„Co byl hlavní důvod? Je jich víc. Jednak počet služeb, v průměru sedm, osm za měsíc, někdy ale i deset,“ vypočítává ve čtvrtek večer mladý lékař. Pro představu, měsíčně tráví v Orlickoústecké nemocnici i 290 hodin, což už je pořádná porce. Co je volný čas, v podstatě neví.

A finance? Že do zdravotnictví v potřebném objemu dlouhodobě netečou, je stokrát ohraná písnička. Na platech nejen začínajících lékařů je to pochopitelně znát. „Sto korun hrubého za hodinu je opravdu málo,“ míní anesteziolog Šnajdr, jehož hrubá měsíční mzda nepřesáhne dvacet tisíc. Jedinou šancí, jak překročit plat průměrného Čecha, jsou v takovém případě přesčasy. V případě dotyčného lékaře dosahují přibližně sto dvaceti hodin za měsíc.

Až na konci ledna anesteziolog ze svého prvního pracoviště odejde, lékařské povolání, na rozdíl od některých svých kolegů, na hřebíček nepověsí. „Ozvaly se mi dvě německé kliniky, ale upřednostnil jsem soukromou praxi. Budu pokračovat v Olomouci a školit se na praktického lékaře,“ odpovídá na otázku „co dál“.

Námi oslovený lékař ovšem také přiznává, že nějakou větší odezvu akce „Děkujeme, odcházíme“ v jeho domovské nemocnici, na rozdíl třeba od královéhradecké fakultní, nezaznamenala. Přičítá to absenci Lékařského odborového klubu, organizátoru protestu. „Rozdělil bych nás do dvou skupin, větší část uvažuje, menší skutečně odejde. Podle mého odhadu ale celkem akci podporuje maximálně do dvaceti lékařů,“ uzavírá Michal Šnajdr.

JAN POKORNÝ