Jaký byl váš 17. listopad 1989?

Ten den jsem zrovna míchal ve studiu na Barrandově film Zvláštní bytosti. Měl jsem odpolední směnu od čtrnácti hodin. Můj kameraman Miroslav Brabec, dnes známý režisér, šel na Albertov. Bylo mi líto, že tam nebudu, byli jsme na demonstracích předtím. Ještě jsem ho prosil, aby mi zavolal, jak to tam vypadá. Nemohl jsem ale skončit dřív než v deset večer. Vracel jsem se domů, já od roku 1985 bydlím u Národní třídy. Najednou tramvaje už nejezdily Národní třídou, nemohl jsem tudy jít, protože byla uzavřená.

Pochopil jsem, že se něco stalo, vedlejšími ulicemi jsem došel domů a pokoušel se na zahraničních rozhlasových stanicích zjistit, co se děje.
V té době přišel můj synovec studovat do Prahy medicínu a věděl jsem, že měl na demonstraci být. Až do rána se mi ho nepovedlo sehnat. Byl mezi poslední skupinou lidí, kteří zůstali uzavřeni v průchodu a byli zbiti. Utrpěl takový šok, že si ráno nemohl vzpomenout, kdo je a kde bydlí. V pondělních novinách pak byl prvním svědkem, který mluvil o zásahu.

(jp)