Je výročí „Vítězného února“. Jak se o událostech roku 1948 vyučuje a jak je vnímají současní studenti?

„Jednoznačně razíme zásadu, že na tyto věci se zapomínat nesmí. Nechci říci, že to do studentů hustíme, ale připomínáme jim to určitě. Mám zkušenost z literatury u maturantů. Pokud děláme literaturu, která se tohoto období týká, a hlavně důsledků tohoto období pro literaturu a kulturu vůbec, jsou studenti místy docela překvapení. Mimochodem největší aplaus jsem sklidil poté, co jsem jim zpíval nebo pouštěl budovatelské písně. Chvíli to byla sranda, ovšem pak si uvědomovali zrůdnost té doby. Za sebe a možná i naši školu mohu říct, že jim období „Vítězného února“ a to, co následovalo po něm, připomínáme. Jednoznačně jim říkáme, že ta doba zásadně ovlivnila životy jejich prarodičů a potažmo možná i rodičů. Do jaké míry si z toho vezmou poučení, to už je druhá věc. Ale určitě to není tak, že by události roku 1948 vnímali nějak vzdáleně, jako třicetiletou válku…“