Jak bychom měli prožít advent?
„Na začátek bych řekl, že adventní doba vznikla v období, kdy lidé měli jiný životní rytmus než my dnes. Doba byla vázaná na roční období – skončily práce na poli, prodloužily se zimní večery a lidé na sebe měli více času. Velkou roli hrála symbolika světla a tmy. Dnes jsme v trošku jiné situaci. Ztemnělé město nebo vesnici známe, jen když vypadnou centrální jističe, a pro mnohé z nás naopak znamená blížící se konec roku zvýšení životního tempa, takže paradoxně na sebe máme méně času. Proto mnoho lidí čeká na Vánoce, kdy budou mít konečně klid.

A jak prožít advent? Jde o to, aby člověk adventní dobu aktivně uchopil a vybral si z bohatství adventních zvyků takové, které je schopen zapojit do časového harmonogramu sebe nebo své rodiny. Nemusí jich být hodně, ale chce to je dodržovat. Potom ho adventní dobou pronesou a on nebude trávit Štědrý den se žaludečními vředy.

V adventní době se připravujeme na slavnost Kristova narození, z toho potom vyrůstá všechno ostatní.Vánoce, Štědrý den, jsou slavností Kristova narození. O Vánocích si uvědomujeme, jak nám Bůh přeje, když to řeknu po našem, žehná. Jak nás úžasně obdaroval a obdarovává… životem a vším, co k životu potřebujeme, dokonce nám dá i svého syna. Když tohle člověku dojde, vyroste z toho mezilidská štědrost - čili cítím, že jsem obdarovaný, proto chci pomoci tomu, kdo to potřebuje. Proto čas adventu a Vánoc byl a je dobou sociálně-charitativní angažovanosti ve prospěch těch, kteří to potřebují. Proto do tohoto času patří tradice adventních koncertů nebo tříkrálové sbírky. Proto ať člověk v tomto čase nesedí doma, sice to venku, když se někde rozsvěcí vánoční stromek, víc zebe, ale ono to tam zároveň hřeje, když potká člověka, se kterým si může podat ruku.
Krásná je tradice adventních věnců. Lidem bych moc přál, aby byli vynalézaví, protože u něj se nechá dělat spousta věcí. Někde u něj jedí, jinde mají černou hodinku a rodiče nebo prarodiče vzpomínají na dětství a jak to bylo dřív, jinde se u věnce čte, mohou se k němu ale i pozvat sousedé a narovnat třeba vztahy.

Tradice Mikuláše je u nás trochu degradovaná. Mikuláš byl biskup. Viděl, kdo potřebuje pomoci, a pomohl. Když se podíváme kolem sebe, možná najdeme rodiny, ke kterým by biskup Mikuláš přišel, kdyby tu dnes byl… I my můžeme takové rodiny obdarovat tak, jak by to udělal biskup Mikuláš. Čili ne že za Mikuláše peníze bereme, ale my něco dáme.

Do adventní doby patří i tradice stavění betlémů, ta ústeckoorlická je moc hezká. Sleduji, jak děti skrze ni přijímají určitý hodnotový vzorec, tradici, kterou člověk cítí, že chce předat dál.
A nakonec asi nepotěším všechny obchodníky, ale řekl bych, že radši obdarovat druhého něčím malým, třeba co vyrobíme sami, co je od srdce, o čem víme, že druhému udělá radost. Něčím, co vychází z toho, že nad druhým přemýšlíme.“