DANIEL DOSTRAŠIL, správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.
Proč ne? Francouzi jsou inovátoři v gastronomii, v technice, v kultuře… Jen ty sociální experimenty od francouzské revoluce stojí za prd. Ale zpět ke zmrzlině. Chodím na ni do Mléčného baru na autobusáku v Ústí, mají zmrzku od Primy, s čerstvým ovocem a šlehačkou.

HANA CHVÁTILOVÁ, ředitelka ZUŠ Petra Ebena Žamberk:
Výrobci zmrzliny by s takovými zákazníky, jako jsem já, přišli na buben. Zvládnu tak čtyři za léto. A všichni okolo se baví, jak ji neumím jíst rychle, jak se mi rozpouští, kape, padá a ohrožuje okolí. Ale vlastně mi chutná. A protože jsem od přírody experimentátor, chystám se na česnekovou, tvarůžkovou a proč ne na vepřovou!

FRANTIŠEK TEICHMANN, středoškolský učitel biologie, Lanškroun:
Miluji klasické příchutě: vanilka, čokoláda, višeň, karamel… Vlastně je to jedno, záleží hlavně na kvalitě surovin a tu lze identifikovat v prvních třech vteřinách. Zmrzlinu s příchutí vepřového bych asi zkusil, ale určitě zůstanu u osvědčených chutí. Když už prase, tak na grilu.

PAVEL STRNAD, ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky:
Ochutnal bych, abych se ujistil, že to je opravdu nesmysl. Když vepřové, tak jitrnice, prejt a řízek. Zmrzlinu mám spojenou se sladkou chutí vanilky, jahody, čokolády nebo oříšků a rozhodně na tom nehodlám nic měnit. Nejraději mám zmíněné příchutě a pokud možno točenou. Jeden takový stánek máme přímo u školní jídelny, kam chodíme na oběd, a takové sladké tečce se odolává těžce.

MAREK ŠNAJDAR, zdravotník a náčelník Spolku přátel vzduchoplavby Letohrad:
Nechápu, jak na takovouto příchuť mohli Francouzi přijít, je to naprostý nesmysl. Kdyby to byla chuť žabích stehýnek či šnečí, to bych jistě pochopil, ale prase? Když si chci pochutnat na zmrzlině, vyrážím do Letohradu. Na náměstí či naproti vlakovému nádraží. Ty jsou, nehledě na příchuť, vynikající.