DANIEL DOSTRAŠIL
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.
Bez krajských samospráv si už nedokážu život představit. Rozhodování je rozhodně blíže k lidem. Známe své krajské politiky. Mnoho dotací se rozděluje přes kraje.
Jediné, co mi vadí, je tahání celostátní politiky do krajských vod. V kraji známe své starosty, lékaře, ředitele škol i lékaře. Nevolíme podle barev a známých tváří z televize. Hledáme povědomá jména na kandidátkách. Tak nashle u voleb.

PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky
Jak jsou které kraje užitečné, nedokážu posoudit, něco vím jen o tom kraji, ve kterém žiji, tedy o kraji Pardubickém. V posledních několika obdobích vnímám kraj jako velmi užitečný, i když kdysi jsem měl velký vztek, že kraj neumožnil zachování králického gymnázia. Současná podpora PcK rozvoji Králicka je viditelná a významná, doufejme, že bude pokračovat i v dalším volebním období bez ohledu na konkrétní personální obsazení ve vedení kraje. Pokud bych měl přece jen říct jednu výtku ke krajskému uspořádání, tak je to otázka počtu krajů – čtrnáct je na malou republiku prostě mnoho.

HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk
V době vzniku krajů byla v Žamberku velká bouře ve sklenici vody. Proč nebudeme patřit do Královéhradeckého, ale do Pardubického. Bouře utichla jako všechny podobné předtím a dnes asi o užitečnosti krajů nikdo nepochybuje. Mezičlánek mezi obcemi a státem je bezpochyby nutný. Ale já mám stále pochybnost o nutnosti dělit naši malou zemičku na 14 krajů. Velké Německo má spolkových zemí 16, srovnatelné Rakousko 9. Každý kraj má svůj rozsáhlý státní i samosprávný aparát a ten je potřeba živit.

FRANTIŠEK TEICHMANN
středoškolský učitel biologie, Lanškroun
Do roku 2000 měla Česká republika 8 krajů. My lanškrounští obyvatelé jsme patřili pod východočeský a zároveň okres Ústí nad Orlicí, který byl jedním ze 13 spadajících pod Hradec Králové. Dnes jsou na stejném území kraje dva. Okresy částečně zanikly, ale vyrojily se pověřené úřady. Těch je v bývalých východních Čechách asi 30. Když něco potřebuji, mám to na radnici v Lanškrouně kousek. Je to komfort, pověřené úřady jsou lidem blíž. Až potud by se dalo odpovědět ano. Ale zároveň si každý dokáže představit, o co více úředníků dnes máme a kolik peněz to stojí. Ne náhodou, náš život je sešněrován obrovitým neustále bobtnajícím systémem regulací, které dozorují téměř veškerou lidskou aktivitu. Proti úředníkům nic nemám, dělají svou práci, ale o smysluplnosti systému, ve kterém nemůžu skácet vlastní strom na své zahradě, pochybuji. Obávám se, že změna krajů před šestnácti léty byrokratický aparát nebývale posílila. Zbývá už si jen položit filozofickou otázku variující na známé téma vejce a slepice: „Vytváří tento systém úřady a úředníky nebo si ho úředníci a úřady budují samy?"