DANIEL DOSTRAŠIL, správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.:
Zatímco hračkou č. 1 mého tatínka byla stavebnice Merkur, pro mě to už bylo Lego, měl jsem požárnickou stanici a vesmírný raketoplán. Ale možná více času než u stavebnic jsem strávil u sestavování skládaček z přílohy časopisu ABC. Podlepování, vystřihování a lepení zkoušelo mou trpělivost. Zbytek mého času pohltila místní veřejná knihovna. S nahrbenými zády a zkaženým zrakem jsem odložil dětství a vstoupil do dospělosti.

HANA CHVÁTILOVÁ, ředitelka ZUŠ Petra Ebena Žamberk:
Jednoznačně na malého, černého, ze staré sametové sukně ušitého medvídka. Všechny pokusy o jeho náhradu za mladšího, většího, ušlechtilejšího a hygieničtějšího méďu skončily nezdarem a často zarmoucením dárce. Inu, hodnoty věcí jsou často v něčem jiném, než je velikost, krása a cena!

FRANTIŠEK TEICHMANN, středoškolský učitel biologie, Lanškroun:
Mám-li vysmeknout pochvalu nějaké supr věci osmdesátek, pak je to bezesporu Merkur, byť na ten by stejně tak mohl zavzpomínat i můj děda. Stavět jeřáby nebo různé samohyby s motorkem bývalo v těch letech stejné dobrodružství, jako vyrazit na ryby nebo na půdu vedle k sousedům. Céčka a hra čára mě zase leccos naučily o hazardu, taktice i schopnostech jemné motoriky. Rubikova kostka mi připomíná, že ne vše jsem v dětství zvládal hravě. Zapomenout se nedá na nic z toho.

PAVEL STRNAD, ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky:
Hračkou mého velmi raného dětství byl hadrový panáček Šášulda, později u nás frčela autodráha, hliněné i skleněné kuličky a stavebnice Merkur. Pche, céčka byly pro holky!:-) Rubikovu kostku jsem složit uměl, ale rekordy jsem při tom netrhal. Obecně řečeno: hračička jsem dodnes a využívám to při hraní s vnučkami, teď je nejoblíbenější loutkové divadlo a pohádka „O princezně, která si dávala nohy na stůl“.

MAREK ŠNAJDAR, zdravotník a náčelník Spolku přátel vzduchoplavby Letohrad:
Rubikovu kostku mám spojenou s jedním z nejvíce utajených překvapení od Ježíška, s céčky zase vzpomínku na obrovské bohatství sousedů z paneláku, kteří z nich měli závěs. A vzpomínám na velikou formuli s řehtačkou na zadní nápravě, pásový traktor, který zdolal jakoukoliv překážku a na kterém šlo řadit, tatrovku s dálkovým ovládáním (bowdenem!) a spoustu dalších, které mi hodná maminka s tatínkem koupili. Ovšem na mončičáka jsem si musel počkat do svatby, kdy jsem jednoho vyženil. Dodnes s námi v ložnici přebývá…