DANIEL DOSTRAŠIL
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.
Díky za aktuální otázku. Musím myslet na svého souseda seniora, který pořád něco opravuje a vrčí u toho: „Člověk je otrokem toho, co vlastní."
Asi má pravdu. Ježíš správně varoval před majetnictvím: „Neukládejte si poklady na zemi, kde mol a rez znehodnocují." Věci nám vydrží buď tak dlouho, než vyprší záruka, nebo se rozbijí hned poté, co ztratíme paragon. Ale naše rodina se snaží reklamovat nekvalitní zboží: úspěšnost reklamací tak 60 procent.

LUDMILA MAREŠOVÁ KESSELGRUBEROVÁ
středoškolská učitelka, Česká Třebová
Dnešní doba si na trvanlivost věru nepotrpí. Věci se mi často porouchají krátce po vypršení záruční lhůty. Pokud se rozbijí dřív, většinou reklamuji. Někdy to jde hladce, občas ale narazím na aroganci prodávajícího. To si pak zavolám právníkům Sdružení spotřebitelů. Už mi poradili – rychle, dobře a bezplatně. Doporučuji!

PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky
Především jsem typ, který by měl nejraději jednu věc třeba celý život, když je funkční a pěkná. Pokud by došlo k poruše v záruce, samozřejmě budu reklamovat, nicméně záruka je dva roky (pokud si nedokoupíte delší) a pak už se reklamovat nedá. Nedávno nám říkal pan prodavač při nákupu nového přístroje do domácnosti: „Musíte počítat s omezenou životností, je to spotřební zboží a tak se rychle spotřebuje." Já vím, kola ekonomiky se musí točit, ale stýská se mi po televizi nebo pračce, kterou jsme měli deset a více let. Na druhou stranu – věci jsou jen věci, důležitější jsou vztahy.

HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk
Už jsem skutečně vyrostla z nakupování levných věcí a tak reklamuji málokdy, ale reklamuji. Od dětství jsem bojovala s přílišnou zdvořilostí a snahou neobtěžovat. Tento boj jsem vyhrála, zdvořilost se snažím zachovat, ale kde je potřeba, použiji ostré lokty. V džungli potřebujete mačetu!

MARTIN VÍDENSKÝ
vlakvedoucí osobních vlaků, básník, Letohrad
Pamatuji časy, kdy domácí spotřebiče spolehlivě odsloužily téměř dvacet let. Dnes je vše vyrobeno tak, aby to přežilo záruční dobu, a pak to jde do kopru. Stále je co vyrábět, lidé mají práci, ale současně se rozšiřují skládky s nerecyklovatelným odpadem. Když námi zakoupené zboží selže ještě před vypršením záruky, máme většinou po radosti. Někdy nad tím smutně mávneme rukou, ale to nelze dělat u všeho a donekonečna. Osobně jsem úspěšně reklamoval zimní boty (nevydržely ani celou zimu), cédéčko poškozené obalem a v restauraci kalné pivo. Nedělám to často a s radostí, ale slušně se snažím dosáhnout toho, na co mám nárok a nenechám ze sebe dělat hlupáka a troubu, který si nechá vše líbit a ještě za to poděkuje…

A co si myslíte vy? Napište!