DANIEL DOSTRAŠIL, správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.:
Můžeme se spíš bavit o tom, co by měla zajistit škola, od výchově k vlastenectví, přes dílny, pozemky, vaření až po sexuální výchovu. Upřímně si myslím, že je to věc rodičů. Ti mají všechny trumfy v rukou, jak děti zapojit do pracovních činností od nejútlejšího věku a naučit je nejen potřebné kompetence, ale pomoci jim především najít vztah, motivaci k práci, k zapojení se do občanské společnosti, do pracovního procesu a zejména k založení funkční a stabilní rodiny. Myslet si, že paní učitelka, po pěti letech peďáku a s ubohou mzdou, vychová děti za nás, je utopie.

HANA CHVÁTILOVÁ, ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk:
Jako vše ve výchově to záleží hlavně na rodině. Kde je dům, zahrada a snaha, mohlo by to fungovat. Ale vzít do ruky kladívko, šroubovák či pilku by i v době počítačů mohly děti umět – včetně děvčat. Prsty mají šikovné od mobilů a tabletů, tak jde jen o příležitost. Hlasuji pro praktickou výchovu ve školách, na kterou z vlastního dětství ráda vzpomínám. V Žamberku na základní škole už funguje a učebny pomohl vybavit velký podnik, který potřebuje nové mladé síly. Zdá se mi to správná cesta!

FRANTIŠEK TEICHMANN, středoškolský učitel biologie, Lanškroun:
Praktická výuka už tam je. Souhlasím s tím, aby se posílila. Jenže pak by měla být možnost, aby někdo měl na 2. stupni dva jazyky a jiný 4 hodiny dílen. Teď to je tak, že ač díky inkluzi sedí ve třídách děti s významnými poruchami učení, všichni mají povinně 2 jazyky. Přitom učitelé vědí, že nezvládnou ani jeden. Kdyby vyráběli ze dřeva poličku, bylo by to mnohem prospěšnější. Pohne se školství správným směrem? Toť otázka!

PAVEL STRNAD, ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky:
Řemeslné cechy chtějí řemeslníky, jazykáři žádají více pozornosti výuce jazyků, tělocvikáři lkají nad fyzickým úpadkem a horují pro větší hodinovou dotaci tělesné výchovy a ministryně obrany v demisi už chystá novou emisi PVC souprav proti jadernému výbuchu (hlavně patama k epicentru!), aby tak obnovila brannou výchovu. Dnešní děti by tedy měly vzít kladivo či hrábě a dojít se zeptat na MŠMT, jak to vlastně bude dál s českým školstvím. Obávám se ovšem, že to tam nikdo neví…

MAREK ŠNAJDAR, zdravotník a náčelník Spolku přátel vzduchoplavby, Letohrad:
Když jsem potřeboval vytahat hřebíky ze starých latí, požádal jsem své synky  a motivoval je finanční odměnou 1Kč/hřebík. Jeden brigádničil bez 14 minut čtvrt hodiny, druhý asi o minutu déle. Odešli. O vydělanou dvoukorunu si netroufli říct… Takže s praktickou výukou s přísnějším vedením ve školách jen houšť. Protože: co je nezabije, to je posílí!