DANIEL DOSTRAŠIL
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.

Senioři by si vůbec nemuseli chodit nakupovat. Obecní úřady, skauti, charita, církve, červený kříž – všichni nabízí donášku až domů zdarma, pokud nejsou poblíž milí sousedi, děti a vnoučata. Ty slevy nestojí za to, aby se naši dědečkové a babičky vzájemně nakazili. Sedněte si na zahrádku nebo na balkón, sledujte probouzející se přírodu, telefonujte si s vrstevníky a s rodinou, pusťte si ČT3… a zůstaňte zdraví. Potřebujeme vás.

HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk

My senioři nejsme už tak svižní, všechno nám déle trvá. K přečtení ceny a složení potravin potřebujeme brýle a často překážíme spěchajícím mladým. A teď jsme navíc ohrožený druh. Proto dvě hodiny denně jen pro nás vítám. Ale máme rádi své jisté a tak už nám, prosím, časy neměňte.

FRANTIŠEK TEICHMANN
středoškolský učitel biologie, Lanškroun

Trochu tomu opatření rozumím, ale považuji ho zároveň za zbytečné, už proto, že se neustále mění vymezený čas. Posoudit to však mají ti, kteří vidí, jestli tento systém funguje, nebo naopak obtěžuje.

PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky

Považuji stanovení vyhrazeného času nikoliv za nutné, ale určitě za potřebné. Je totiž známo, že v pokročilejším věku je potřeba trénovat mentální schopnosti, takže kromě křížovek a sudoku přišla vláda s další disciplínou, to jest pamatovat si, kdy se nakupuje. Jen jsem trochu nervózní z toho, že už třetí den je vyhrazená nákupní doba pro seniory beze změny, to už zavání rutinou.

MAREK ŠNAJDAR
zdravotník a náčelník Spolku přátel vzduchoplavby, Letohrad

Myslím, že je to výborný nápad. Opatření samotné chrání seniorům tělesnou schránku a neustálé posouvání vyhrazeného času zase jitří jejich mysl.