DANIEL DOSTRAŠIL, správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.:
Nepřestává mě udivovat, doslova žasnu, jak moc se dá z věrného a láskyplného soužití dvou lidí získat. Oslavili jsme dvacetileté výročí svatby a je to stále lepší, každý den. Není to snadné, je to náročné, polovina manželů to vzdává. Stále žasnu, kolik lidí své partnerské štěstí znovu a znovu obětuje na oltář kariéry nebo koníčků. Proč? Vždyť na rozdíl od rodičovství, kdy dítě připravujeme na odpoutání se od domova, v manželství stále více srůstáme a doplňujeme se. Hodně zdaru a dlouhý dech všem, kdo jste se vydali touto exkluzivní životní cestou.

HANA CHVÁTILOVÁ, ředitelka ZUŠ P. Ebena, Žamberk:
Jeho různorodost a hlavně neustálý vývoj. Jako bych byla za těch 46 let vdaná alespoň pětkrát. Je to fuška, ale stojí to za to!

FRANTIŠEK TEICHMANN, středoškolský učitel biologie, Lanškroun:
Že se to dá tak dlouho vydržet. A tím nemyslím až tak sebe, neboť já letos natočím teprve prvních 12 let. Máma s tátou ale v prosinci oslaví zlatou svatbu. Tedy 50 let. Vždycky to byla doma docela Itálie, myslím si, že 90 procent mladších párů by to vzdalo. Ale oni ne. Těžko říct proč, ale vsadil bych se, že je udržela vzájemná chemie a my potomci.

PAVEL STRNAD, ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky:
Říká se, že láska je slepá, ale manželství jí vrací zrak. Mám to tak napůl, jsem šeroslepý, v šeru manželku miluji nejvíce. Jsem ženatý třicet let a z překvapení dosud nevycházím. Zřejmě to bude tím, že je to moje první manželství. Už to nějak doklepu. :-)

MAREK ŠNAJDAR, zdravotník a náčelník Spolku přátel vzduchoplavby, Letohrad:
Občas mě překvapí, že už zase máme výročí svatby. Ale moc často ne. Jen tak jednou za rok… Neustále mě pak překvapuje a radostí a štěstím naplňuje , že tak úžasná žena si vzala za manžela zrovna mě.