DANIEL DOSTRAŠIL
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.

Strašení má své místo – třeba brutální reklamy z autonehod od BESIPu nebo nechutné obrázky na cigaretách. Ale dítě zároveň potřebuje mít své jistoty – bezpečná postýlka, jistota u maminky, klidný domov, školka. Legendy o strašidlech ve sklepě už způsobily mnoho nočních běsů a počůrávání. Teda na desetiletého kluka je správné občas pustit hrůzu, ale pozvat domů hororové postavy v maskách batolátkům? To je hodně přes čáru, podobně jako americký Halloween.

HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ P. Ebena, Žamberk

Myslím, že je mnoho lepších způsobů přiblížení se Evropě než nahrazovat naše milé čertíky rakouskými Krampusáky. Spíš bych pečovala o to, aby děti vnímaly, že kdo má špatné svědomí, stejně trestu neujde. A hodní že neostrouhají.

FRANTIŠEK TEICHMANN
středoškolský učitel biologie, Lanškroun

To je složitá otázka, děti se nemají zbytečně strašit, ale že by zároveň bylo špatně odříkat básničku čertům a slíbit jim, že vylepší úklid pokojíčku, to asi jejich duševní vývoj nenaruší. O dost víc mě trápí, že se mnohé děti bojí v lese mravenců, nesednou si do trávy a přespat pod širákem je doslova děsí.

PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky

Děti bych rozhodně nestrašil, a to ze dvou důvodů. Za prvé se Krampusů sám bojím a za druhé vím, že děti si dokáží dlouho zapamatovat, kdo jim ubližoval. Nerad bych se ve stáří setkal s rohatým stvořením třeba cestou na noční toaletu.

MAREK ŠNAJDAR
zdravotník a náčelník Spolku přátel vzduchoplavby, Letohrad

Krampus čerti – to nic není. To když v maskách obcházeli domácnosti členové Spolku přátel vzduchoplavby, to bylo strachu. To se báli i tatínkové. O maminky…