DANIEL DOSTRAŠIL, správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.:
Mnoho lidí se v regionu vrhá pod kola vlaků z nešťastné lásky nebo špatných školních výsledků jakoby život neměl žádný smysl. Ale Jan Palach znal cenu svého života. Zhodnotil ji dopadem svého činu. Řekl: „Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí “. Znervóznil vládu, motivoval národ, zavázal si nás všechny svým odkazem, podobně jako kdysi hranice Jana Husa.

HANA CHVÁTILOVÁ, ředitelka ZUŠ P. Ebena, Žamberk:
Měla, má a bude mít. Dodnes si vybavuji pocity, se kterými jsem přijala zprávu o jeho činu. Bylo mi patnáct a stejně jako srpnové události roku 1968 to zapříčinilo obrat v mém myšlení. Mohou přijít věci, které jednotlivec nemůže ovlivnit, ale nemusí se s nimi smířit. Jako pozdější studentka filosofické fakulty UK jsem navzdory normalizaci často vnímala ozvěny tohoto činu v duších studentů i profesorů. Přesto si myslím, že největší smysl Palachova činu se naplnil až o 20 let později. Palachův týden v lednu 1969 ukázal cestu, dodal odvahu a odhalil slabiny tehdejšího režimu. Byl generálkou na 17. listopad!

FRANTIŠEK TEICHMANN, středoškolský učitel biologie, Lanškroun:
Jana Palacha vnímám jako bojovníka s pasivitou, letargií a smířlivostí, s nesvobodou. V kontextu současné hodnotově relativizované doby je vaše provokativní otázka legitimní. Ale on svým absolutním činem nastavil zrcadlo českému národu a nastavuje ho dodnes, protože důvody jeho činu zůstávají stále aktuální. Možná víc, než bych si přál.

PAVEL STRNAD, ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky:
Nebyla to oběť (to zní pasivně, odevzdaně), byl to nesmírně dramatický čin, který se vzpírá běžnému lidskému chápání a zkušenosti. Ten čin měl smysl veliký, dokonce dvakrát. Poprvé ve své době, když se snažil vyburcovat národ, „…aby ho probudil, povzbudil a zachránil jeho čest“, jak píše Karel Schwarzenberg. Bohužel se to nepovedlo a znormalizovali jsme se, což ale není Palachova vina. To jsme si udělali sami sobě. Polehčující okolností byly tanky Rudé armády. Podruhé v lednu 1989, po dvaceti letech. Palachův týden byl jedním z důležitých kroků ke svobodě a konci komunistického režimu. Dnes se zdá, že jdeme znovu k Rusku, k Číně, k nějaké verzi nesvobody. Polehčující okolnosti nejsou žádné.

MAREK ŠNAJDAR, zdravotník a náčelník Spolku přátel vzduchoplavby, Letohrad:
Kéž by jednou na světě nastala doba, kdy takovéto oběti nebudou mít smysl…