DANIEL DOSTRAŠIL, správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.:
Zatímco mamky v dětství chrání děti před nástrahami světa, tátové zase děti vystřelují do světa a dodávají sebevědomí. Takže i moje zkušenost je, že v dětství jsem potřeboval jistotu v přijetí a lásce, učil jsem se komunikovat, omlouvat, odpouštět, přijmout sebe sama a to byla vše zásluha moji mamky. A teď v dospělosti zase více čerpám z odkazu mého táty, ale to je spíše na Den otců 17. června.

HANA CHVÁTILOVÁ, ředitelka ZUŠ Petra Ebena Žamberk:
Moje maminka byla excelentní kuchařka. A tak musím uctít toto její umění vzpomínkou na několik rad na celý život. A je mi jasné, že mužské části čtenářské obce se budou tyto rady zdát zcela nepotřebné. Ale my, ženy, víme své. Jíška se ředí studenou vodou, omáčky se zahušťují za nepřestajného míchání, pečivo se vkládá do rozpálené trouby a do pekáče se nenahlíží bez předchozího upuštění páry. Tak nevím, mami, jestli jsem tyhle věci nepotřebovala v životě častěji, než znalosti logaritmování!

FRANTIŠEK TEICHMANN, středoškolský učitel biologie, Lanškroun:
Moje máma mi dala a dává spoustu rad. Naučil jsem se je přijímat asertivně, tedy někdy s nimi zásadně nesouhlasím, jindy uznám, že stará škola má pravdu. Někdy se pohádáme, snažím se to definovat jako plodnou diskusi, byť ne vždy to končí smírem. Mamku ale respektuji a za rady děkuji, třeba za tuto krátkou: pro hubu na hubu.

PAVEL STRNAD, ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky:
Maminka byla celý život učitelkou mateřské školky, takže jsme těch rad dostávali s bratry opravdu hodně i v dospělém věku. A nejen my, pověstná je v naší rodině historka o tom, kterak šedesátiletý strýc musel odpovídat na otázku, jestli si umyl ruce po použití WC a jestli půjde ještě jednou, když mu to za chvíli jede a cesta je dlouhá… Nutno podotknout, že to strýc snášel trpělivě, my mladší o poznání hůře. Ale jak to tak bývá, dnes bych si klidně dal říct, ať si umyji ruce po jídle a před záchodem, jen kdyby to ještě maminka mohla říct…

MAREK ŠNAJDAR, zdravotník a náčelník Spolku přátel vzduchoplavby Letohrad:
Na ranní víkendové budíčky slovy „Kdo chce být dlouho u muzičky, musí si dát ráno oči na vidličky“ už jsem skoro zapomněl. Pravdou je, že se posledních třináct let snažím být alespoň částečně tak dobrým rodičem jako je moje maminka. Laťka je ale strašně vysoko…