HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ P. Ebena, Žamberk
Dokud dobře vidím, je mi papírová knížka mnohem bližší. Snad kvůli tomu fyzickému kontaktu, vůni a struktuře papíru. Ale mám pár audioknih načtených autory a ty používám ve chvíli, kdy vykonávám nějakou netvůrčí činnost. Nevěřili byste, jak mi jde při poslechu Nepilova hlasu při čtení povídek z „Dobrého a ještě lepšího jitra“ ranní mytí oken!
FRANTIŠEK TEICHMANN
středoškolský učitel biologie, Lanškroun
Jsem vysloveně nevhodný respondent, protože jsem ještě nikdy žádnou audioknihu „neposlouchal“. Zatím se snažím číst, ale v posledním čtvrtstoletí mám značné rezervy, které jen těžko kdy doženu. Proti audioknihám nemám nic, jen vyslovím obavu, že mozek u nich nemusí zdaleka tolik makat.
PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky
Jednoznačně dávám přednost klasickým knihám, nejlépe v tvrdé vazbě a s lacetkou, tedy textilním proužkem coby všitou záložkou. Jednak je pro mě čtení tím největším odpočinkem a koníčkem a druhak chci mít kontrolu nad tempem čtení, nad tím, kde se zastavit a co případně přečíst znovu… Nijak ale audioknihy nezatracuji, určitě jsou výborné pro čtenáře se špatným zrakem, při mechanické práci a podobně. Ale třeba při řízení auta bych je poslouchat nemohl, rušilo by mě to při telefonování… :-)
MAREK ŠNAJDAR
zdravotník a náčelník Spolku přátel vzduchoplavby, Letohrad
Pustili jsme si kdysi audioknihu v automobilu cestou na nedělní výlet. Lovce mamutů jsem vybral, to bude chlapce bavit, říkal jsem si, a cesta nám pěkně uběhne. Mýlil jsem se, posádka vozu nebyla vyprávěním úplně nadšena a když Kopčemovu maminku zavalil bizon, děti se rozplakaly a žena poručila otočit vůz zpět. Nu což, alespoň jsme si doma stihli něco pěkného přečíst…
