První dny požáru lesů v Českém Švýcarsku sledovali letohradští hasiči s napětím. Na místo odjeli ve čtvrtek 4. srpna s odřadem z Pardubického kraje. „Dny v Hřensku byly hodně dlouhé a náročné. Vstávali jsme kolem šesté hodiny ranní, abychom se stihli v klidu připravit na celý den na požářišti,“ začíná vyprávění o ještě čerstvých zážitcích člen dobrovolných hasičů Čada.

Věděli, jaká dřina i přírodní zkáza je zhruba čeká, řadu věcí si však dokázali jen stěží představit. Mezi překvapení patřila například základna, kterou hasiči našli v obci Bynovec. To předčilo všechna očekávání. „Největší pecka byla, že nám místní na fotbalovém hřišti připravili zázemí a starali se o nás lépe než v hotelu. Navařili nám spoustu výborného jídla. Po sprše a večeři jsme probrali vše důležité, proběhla porada velitelů a postupně jsme odcházeli spát, abychom měli sílu na další den,“ popisuje Čada.

Spáleniště v Českém Švýcarsku.
České Švýcarsko: Ožehlé stromy mohou umírat léta, dřevo je téměř bez využití

Po snídani se hasiči sešli na parkovišti v Mezní Louce a poté odjeli na přidělený úsek. „Ten náš byl na stráních kolem silnice z Mezní Louky do Hřenska. Situace se ale postupně vyvinula tak, že jsme se zaměřili jen na jednu lokalitu,“ říká Čada.

Ona přidělená lokalita nebyla žádná rovina, nýbrž pořádný kopec, který dal i zkušeným a fyzicky zdatným chlapům z Letohradu pořádně zabrat. „Během celého dne se opakovala stále stejná činnost. Průzkum, vyhledávání ohnisek pomocí termokamery, roztažení hadic a samotné hašení. Vždy, když jsme vodu dočerpali, vrátili jsme se pro další zásobu, trochu se občerstvili a vše nanovo,“ uvádí.

Fyzicky náročná byla hlavně první stoupání do kopce. „Nějakých osmdesát metrů jsme šli ve sklonu 45 stupňů. Bylo nezbytné stále mapovat prostor kolem sebe, protože u stromů, které byly do půlky kmene ohořelé, hrozil pád,“ vysvětluje Čada.

Hasiči z Letohradu se vrátili z Hřenska.Hasiči z Letohradu se vrátili z Hřenska.Zdroj: Hasiči Letohrad

20 tisíc kroků denně

O náročnosti každodenního zásahu letohradských hasičů by mohly vyprávět i jejich chytré hodinky či mobilní telefony, které počítaly nachozené kroky a každý den se zastavily na čísle zhruba 20 tisíc. To vše v těžké zásahové obuvi.

Pohled na ohněm zničený národní park je smutný.
Terén v Hřensku je nebezpečný. Musíme být jako kamzíci, říká velitel hasičů

Nezbytné bylo také dodržování pitného režimu. „V pátek nás přepadla opravdu horka, bylo to peklo. Já jsem vypil okolo osmi litrů tekutin, kluci na tom byli podobně. Vše jsme ale vypotili,“ dodal na závěr.

Práce na kopci nedaleko Hřenska ukončili hasiči každý den okolo devatenácté hodiny večerní a následoval odjezd do Bynovce, kde už znovu čekalo výborné občerstvení a otevřená a vděčná náruč místních obyvatel. „Všichni v Hřensku nechali čtyři až pět kilo. Jen velitel si domů přivezl dvě kila navíc,“ usmívá se Čada a ještě jednou vzpomíná na výborné pohoštění, které nejen pro letohradské hasiče místní připravili.