Tradiční setkání harmonikářů v Letohradu - Orlici.Zdroj: Deník/Iva JanouškováTakzvaně „na blind" přijel do Letohradu i František Havel z Lípy na Havlíčkobrodsku (na snímku), který na svou unikátní heligonku z roku 1918 hraje více než patnáct let. „Dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodl, jestli absolvovat tak dlouhou cestu a jestli se mám vůbec odvážit něco tady předvést," smál se harmonikář před svým vystoupením. Aby ne, do Letohradu jel přes sto kilometrů. „Dal jsem si to jako takový vánoční dárek," přiznal. Kromě něj se ale do Letohradu sjeli harmonikáři z Kostelecka, Vysočiny, ale i od Ostravy.

KAŽDÝ TŘI SKLADBY

Program letošního setkání harmonikářů byl nabitý. Známými písničkami jej zahájila hudební skupina Vichr Orlických hor a poté už přišli na řadu jednotliví účinkující se svými maximálně třemi skladbami, mezi nimiž je ještě stihl pozdravit i starosta Letohradu Petr Fiala. Závěrečné číslo pak patřilo společnému vystoupení.

O CECH NEMÁ STRACH

Moderování se stejně jako v uplynulých třech letech ujal Tomáš Stejskal. „Letos je to ale pro mě nové, protože vedle role moderátora jsem se po složitých procesech stal i hlavním organizátorem akce," podotkl.

V hledišti mnoho volných míst nezůstalo, na harmonikáře si na Štěpána našlo cestu na sto padesát lidí, kteří se mohli zaposlouchat do lidovek, ale i do pohádkových písniček.

Mezi účinkujícími byli ale nejen harmonikáři staršího věku. „Začíná se blýskat na lepší časy, vystupovali tu i dva, tři mladí harmonikáři, takže dědové začínají učit své vnuky. Já bych o harmonikářský cech neměl strach. Ale samozřejmě to táhnou ty starší ročníky," konstatoval moderátor a dodal, že sám umění harmonikářů obdivuje. „Když jedna ruka hraje něco jiného než druhá a ještě se do toho musí tahat měch… Hezky se to poslouchá a těší mě, že je přehlídka u nás a je divácky vyhledávaná," uzavřel Tomáš Stejskal.

„Mladí by mě asi vypískali," směje se harmonikář

Tradiční setkání harmonikářů v Letohradu - Orlici.Zdroj: Deník/Iva JanouškováLetohrad - Jediným místním účastníkem setkání harmonikářů je Jaroslav Vychytil, který má ve své sbírce pamětní listy z více než poloviny přehlídek. „Dlouho jsem hrál na housle a v mých asi třinácti letech tatínek koupil malou heligonku, tak jsem se na ni naučil. Když jsem přišel na vojnu, měli jsme tam pianovku a kolega, který perfektně hrál, mě naučil základy. Po návratu domů mi však heligonka byla malá, v roce 1962 jsem si tedy koupil pianovku a od té doby hraju," zavzpomínal Jaroslav Vychytil, který jako jediný z účastníků do Orlovny mohl dojít pěšky. Pochází totiž přímo z Orlice a i ve svých téměř osmdesáti letech je stále aktivní u místních hasičů.

Nejoblíbenější skladbou Jaroslava Vychytila je polka od Karla Valdaufa Dávno přešla doba, na setkání však musí pečlivě vybírat, aby se vyhnul tomu, co hrají ostatní. „Abych nikomu nelezl do zelí," směje se sympatický harmonikář.

NEJRADŠI MÁ LIDOVKY

„Na setkání harmonikářů se těším celý rok," přiznal s tím, že jinak hraje pouze doma. „Kdybych vytáhl harmoniku někde v hospodě, tak mě mladí vypískají. Chtějí moderní písničky, třeba Kabáty, já si je taky pustím, ale jsem radši na tu lidovku," podotkl harmonikář.