Třiadvacetiletá Kristýna Ševčíková, čerstvě vystudovaná operní zpěvačka, má za sebou dobrovolnickou práci ve Svitavské nemocnici. Jinak řečeno: noty vyměnila za kbelík a hadr.

Zpěv zakázán

„Po skončení studií jsem odjela do Švýcarska, ze kterého jsem se vrátila na konci října. Vracela jsem se tedy do téměř naprostého lockdownu a navíc do země, kde byl zakázán zpěv. Jako zpěvačka jsem tedy měla dvě možnosti-– jít pracovat za kasu do obchodu, nebo být užitečná tam, kde je to potřeba snad nejvíc. Tím, že mám dostatečné finanční úspory, pro mě byla volba jasná. Přihlásila jsem se do databáze dobrovolníků Pardubického kraje a čekala, co bude dál. Bylo mi jedno, co budu dělat. Ve Svitavské nemocnici potřebovali zdravotní nebo úklidový personál. Začala jsem tedy uklízet,“ říká Kristýna.

Kristýna ŠevčíkováZdroj: ArchivVe Svitavské nemocnici pracovala společně se svou tetou Petrou Klikovou a obě dvě se nejednou setkaly s otázkou: A proč to děláte, když je to zadarmo? „Přijde mi smutné, že se takhle lidé ptají. Já, pokud reálně mám ty časové i finanční možnosti k tomu, abych na pár týdnů nebo klidně i jen dnů mohla udělat nějakou vážně užitečnou věc, tak to prostě udělám. A v ten moment mi zkrátka nevadí, že to bude bez nároku na odměnu. Chápu, že spoustu lidí ty možnosti nemá, ale zároveň nechápu důvod těch otázek, které nám byly často kladeny,“ pokračuje Kristýna.

Při práci si všimla i některých nedostatků. Jde například o výtahy – jeden je určen pro „čistou zónu“ a druhý je takzvaně „covid zónou“. Právě tím s vyšším rizikem nákazy uklízečky jezdily, protože od toho „čistého“ neměly čip. „Těch věcí, které by mohly být řešené lépe, je více. To je ale asi všude a nejen za doby epidemie,“ míní Kristýna.

Zastavení času

Podle operní zpěvačky pandemie mnoho lidí donutila vážit si věcí, které brali jako samozřejmost. „Také jsme si uvědomili, že spoustu věcí nepotřebujeme. Doba pandemie je pro mě jako pomyslné zastavení času, které nás učí věci vidět jinak, zpomalit, zklidnit se, věnovat se víc sobě a rodinám . Osobně vnímám jako trochu negativní změnu tu digitalizaci všeho. Je sice super, že můžeme nakupovat, vyřizovat věci a pomalu už i studovat online, ale člověk má potřebu se socializovat a tím, že mu to někdo zakáže, se může stát, že časem o tu potřebu přijde,“ uzavírá Kristýna Ševčíková