Co to pro vás tehdy znamenalo, jak velkou třeba i odvahu člověk v sobě musel najít, aby do toho šel?

Pro mne osobně to bylo stát se součástí něčeho, co otevírá cestu k opravdové lidské svobodě na všech úrovních.

Můj otec, ročník 1921, mě od dětství vypravoval o T. G. Masarykovi, první republice, druhé světové válce, nástupu komunistů v roce 1948, o výsleších StB, které zažil na vlastní kůži v padesátých letech, pak o okupaci v roce 1968, a bylo toho ještě víc.

Matka zase vyprávěla, jak dědovi komunisti zlikvidovali zemědělské hospodářství. Manžel mojí tety měl firmu na výrobu bot a v padesátých letech ho komunisti zavřeli do pracovního tábora v Jáchymově, kde těžil uran po pás ve vodě. Po dvou letech se vrátil a zakrátko umřel, měl podlomené zdraví.

Měl jsem proto velkou informační výhodu a jasno v názoru na to, že může existovat také něco lepšího než život ve státě obehnaném ostnatým drátem, kde soudruzi kromě práva První noci rozhodovali takřka o všem.

S tou odvahou to je asi silné slovo. Pro mne to byla samozřejmá věc do toho jít, v padesátých letech šlo o život, po roce 1968 už „jen" o kariéru a v době listopadových událostí roku 1989 to ve východním bloku Evropy bylo už tak rozjeté, že bych se cítil trapně, kdybych byl schovaný doma za pecí… Nebylo na co čekat.

Jak na ty dny i následující týdny a měsíce vzpomínáte, měl jste nějaký silný zážitek, který si i dnes vybavujete? Někteří mluví třeba o tom, jak se tehdy k sobě lidé chovali slušně…

První silný zážitek, jako předehru toho, co následovalo po 17. listopadu, jsem měl již v září toho roku na festivalu ve Svojšicích. Večer tam hrál mimo jiné i Karel Plíhal, který v refrénu své písně zpíval: Je devátého září, my díváme se zpět, jsme jen o kousek dál, jen o Několik vět… to jsem zbystřil a rozhlédl se kolem sebe. Po krajích hlediště postávali členové VB a PS-VB a jen čučeli, co bude dál. Pak ale nastoupil Vladimír Merta a zahrál píseň Vzdálené výstřely! To byla absolutní bomba! Bylo stále září 1989, vlastně pořád totalita a nikdo o nějakém 17. listopadu neměl ani tušení, bylo to jako sen! Vždy, když si na to vzpomenu, mám husí kůži. Díky, pane Merto!!!

Díval jsem se zase na ty členy VB a marně se snažil vybavit, co se jim asi odehrává v jejich mozcích… Co vím ale jistě, že vůbec netleskali… Doporučuji každému, včetně současných i minulých komunistů, aby si píseň Vzdálené výstřely od Vladimíra Merty poslechli celou.

Byla to obrovská euforie a většina těch lidí, kteří sametovou revoluci uvítali, se k sobě navzájem chovala nádherně, ale to je asi normální, když se dějí po 41 letech takové změny v národě.

Bohužel se ale nějaký ten Jidáš vždycky najde.

A co váš život po revoluci, jak se změnil? Co vám další roky přinesly?

Vše začíná a končí svobodou člověka a já se svobodně rozhodnul, co chci dál se svým životem udělat. Odejít do ciziny, na západ, s možností se vrátit. Což za komunistů nešlo, buď jen ilegálně, nebo velmi složitě… Nebo něco zkusit tady doma. Zvolil jsem tu druhou možnost a v roce 1991 jsem bez finančního kapitálu začal vyrábět speciální trsátka. A dnes, po 23 letech, je vyvážím do několika zemí světa. To na strojního zámečníka bez maturity asi není špatný…

To vše by ale za vlády komunistů nebylo možný, protože podle nich výrobní prostředky nemohl vlastnit soukromník, a nějak se obohacovat, byť vlastní prací, no to už vůbec ne. Podle nich mají mít všichni stejný kulový!

Jan Janíček u morového sloupu na českotřebovském Starém náměstí. Psal se listopad 1989.

Jan Janíček u morového sloupu na českotřebovském Starém náměstí. Psal se listopad 1989.

V době „sametu" lidé hodně věřili, věřili v zásadní změny, svobodu, možná i blahobyt. Jak se naplnily vaše osobní představy?

Zásadní změny se staly, svoboda je také, ale blahobyt, ten si musí každý svojí prací zařídit sám, stát to za nikoho neudělá!!!

V době listopadu 89 jsem měl takovou radost z toho, co se děje, že jsem si pod vlivem událostí pro sebe občas složil malou rýmovačku nebo básničku.Tak třeba tuto:

Osud tank nám nezakryl,

zas nám zpívá Karel Kryl.

Bude hrát i nadále,

pro lidi i pro krále…

Toho krále jsem tam dal kvůli rýmu, ne že bych chtěl monarchii. Ale zase takový král by asi nevypustil z úst „perly" jako ten současný prezident a zaplaťpánbůh, že jen dočasný.

Pro mne navždy zůstane tím „mým" prezidentem pan Václav Havel. Ostatní prezidenti buď vraždili, lhali, kradli, nebo mluví sprostě, mezi tyto samozřejmě nepočítám Masaryka a Beneše.

Co je dnes podle vašeho názoru ve vztahu k sametové revoluci především důležité lidem, a asi hlavně těm mladým, připomínat?

Je třeba dál za všech okolností dbát na svobodu člověka, od toho se odvíjí vše další. Samozřejmě s respektováním všech pravidel, kdy moje svobodné jednání nesmí ohrožovat svobodu druhého.

V naší zemi není vše ideální a asi nikdy nebude, protože příležitost dělá zloděje viz krádež propisky bývalého prezidenta Klause v přímém přenosu, i když co je to proti té jeho amnestii…

A i když není všechno ideální, přes to všechno bych chtěl všem těm, kteří by raději chtěli systém, co zde byl před 17. listopadem 1989, a nikoliv tuto demokracii, doporučit ozdravné pobyty v letních a zimních pracovních táborech Severní Koreje.