Někdo školství vyčítá, že máte každou chvíli prázdniny. Co byste takovým rýpalům vzkázala?
Vzkazuji, že prázdniny mají děti a žáci. Učitelé a ostatní personál mají řádnou dovolenou stanovenou Zákoníkem práce. Kdo má námitky k délce, nechť zkusí posílit řady pedagogů,  možná od září do června vydrží a vznikne mu na ni nárok.
V letním období i nadále do školy chodí pošta, emaily, realizují se projekty a granty. Je také třeba zařídit celou řadu věcí pro zdárný začátek dalšího školního roku. Probíhá  generální úklid školy, opravy, nutné jsou pravidelné obhlídky objektů. Prázdniny rozhodně nejsou „zimním spánkem".


Letos poprvé některé školy uzavřely smlouvy s rodiči. Zamlouvá se vám projekt individuálních výchovných plánů? Jaké „smluvní závazky" byste u vás využila nejčastěji?
Naše země léta hleděla k východu a teď zase k západu. V českém prostředí vznikne jen další kus papíru, který budeme vyplňovat, místo abychom se věnovali práci s dětmi a žáky. Ve školách léta fungují výchovní poradci a výchovné komise. Z těchto komisí, kde spolu jednají všichni zúčastnění, vzejdou zápisy, kde je konkrétně uvedeno, co se s problémem bude dělat. Nepotřebujeme další lejstro, jehož litera je sporně vymahatelná.
A co bych opravdu využila? Posílit terénní práci s rodinou, tam, kde většina výchovných problémů vzniká. Smlouvy mi připomínají hadr, kterým vytíráte vodu pod ucpaným umyvadlem, místo abychom opravili kohoutky .
Jsou základní školy praktické stále v ohrožení?

Byla jste mezi více než sedmnácti tisíci učiteli, kteří podepsali petici proti jejich rušení? Proč?
Že jsou v ohrožení základní školy praktické, je mi celkem jedno. Rozhodně mi ale jedno není, že jsou v ohrožení děti a žáci. Všichni, ti se speciálními vzdělávacími potřebami a ti, kteří momentálně žádné nemají. Ve škole, ať chceme nebo nechceme, jde především o intelektové výkony. Je zde poměrně málo příležitostí k výkonům jiným. A pokud jsou, jsou vnímány jako výkony okrajové, nepodstatné. Z tohoto pohledu  na cíl je vidno, že stávající systém představuje úspěšnou prointegrační strategii a měl by být spíše rozvíjen než potlačován. Rozhodně je dobré, že se  zatím daří  pořádat různé akce pro různé typy škol, kde si děti a žáci mohou vyzkoušet, že v soutěži s ostatními obstojí.
Současný  systém vzdělávání pro děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, tak, jak je nyní nastaven, slouží podstatně lépe než násilně inkludované školství.   Nepřipravená a nezajištěná inkluze nese riziko zvýšení počtu patnáctiletých absolventů sedmých tříd, kteří rozhodně nebudou chtít pokračovat ve své vzdělávací dráze. Proto jsem petici podepsala.


Tato diskuze souvisí i s takzvaným sociálním vyloučením. Z vaší zkušenosti, bylo by romským dětem lépe, kdyby byly za každou cenu integrovány do „normálních" škol, nebo jim je lépe a bližší jejich podstatě, když jsou v Borku pospolu?
Znovu říkám, že děti a žáci se speciálními vzdělávacími potřebami i ti bez nich mají právo na spokojené dětství a úspěch. Ano, vzdělávací program,  např. pro děti s LMP, je redukovaný, ale čeho je zárukou vysoká škola? Učiní vás tituly šťastnějšími? Uplatní se všichni vysokoškoláci na trhu práce? A kdo upeče housky, opraví auto?
Co je cílem? Vykřikování do Evropy: „Integrujeme, nesegregujeme, všichni pospolu, v lásce a  souznění!", nebo snaha o co nejlepší začlenění do života? Možná tedy segregovat nebudeme, ale dětský kolektiv je nemilosrdný. Vám by se chtělo chodit  někam, kde víte, že nemáte naději na úspěch, kde jste naprostým cizincem? 


A co místní Romové?
Děti z Borku zpravidla chodí do ZŠ Nádražní nebo ZŠ Semanín. Žák se speciálními vzdělávacími potřebami, který získá doporučení školského poradenského zařízení, má  možnost, ne povinnost i docházky do ZŠ praktické.  A integrace rodiče o tuto možnost volby připraví. Ptám se: Kdo si dovoluje rozhodovat za rodiče?  Kdo je tímto považuje za nesvéprávné? Kdo pak tedy ponese zodpovědnost? Kdo se podepíše pod osud dítěte? Papíry po letech skartujeme, ale zničený život nikoliv. Toto je podle mého segregace a bezpráví, ne možnost docházky do školy, kde jsou vytvořeny podmínky pro ty, kteří jinde nestačí.


Při nedávném otevírání nového dětského hřiště jste vítala strážníky slovy, že je ráda vidíte při jiné příležitosti než obvykle. Je to u vás v Borku víc „o nervy" než v jiné škole?
V lokalitě ohrožené sociálním vyloučením dochází ke kumulaci sociálně patologických jevů. Pomoc  městské policie je zde nevyhnutelná a já jí touto cestou děkuji. Zároveň děkuji i všem našim partnerům, kteří nás podporují a pomáhají víc než stohy analýz a vyhlášek. O nervy to v Borku není o nic víc než v jiných školách. Opravdu o nervy jsou současné integrační snahy, ale to už jsme probrali.
Pojďte se raději podívat na skotačící děcka na našem novém hřišti nebo se projít po naší naučné stezce. To je veselejší téma.