Při Akci K bylo v dubnu roku 1950 státní bezpečností napadeno 219 mužských klášterů a internováno přes dva tisíce řeholníků, stejný osud potkal i 720 ženských klášterů a deset tisíc řeholnic. Klášter na Hedeči patřil mezi šest centralizačních klášterů v Čechách. Vymýcení klášterů a víry jako takové, návrat do světského života, to byly cíle, jichž komunisté chtěli dosáhnout zbavením svobody, převýchovou, nucenou prací či izolací řeholníků a kněží…

Účast internovaných

„Jsem zde, abych vyjádřil dík a úctu těm, kteří zde prožili léta svého života zbavováni lidské důstojnosti, bez práva na občanskou, politickou a náboženskou svobodu," uvedl kardinál Dominik Duka. Památník otevřel po boku řeholníků, kteří internací prošli. „Na to období vzpomínám s pocity vděčnosti vůči Pánu Bohu a prosbami za ty, kteří byli trýzněni," vyjádřil jejich pocity dominikán Jordán. „Zapomínáme na to, co komunisté prováděli. Je potřeba si to připomínat kvůli mladší generaci, aby věděla, co tvoří naše dějiny, že byly často prozářeny krví mučedníků," dodal redemptorista páter Josef Michalčík.
Expozice připomíná řadu konkrétních osudů řeholníků. Její záběr je však daleko širší, představil ho iniciátor a autor projektu památníku Richard M. Sicha: „Památník není přesnou rekonstrukcí prostor internace, má být citlivou připomínkou osudů řeholníků a kněží v padesátých letech. Expozice má tři nosné části, první zahrnuje vztah církví a státu a řeholí a státu po komunistickém převratu v roce 1948 a dále Akci K. Návštěvníci se mohou seznámit s informacemi o zabavování církevního majetku, činnosti státní bezpečnosti, prokuratur, o procesech s řeholníky a představenými řádů a kongregací. Snažili jsme se zachytit některé zajímavé osudy řeholníků, jejich každodenní život, nasazení do zemědělské výroby a absurdní převýchovu v marxisticko-leninském duchu."

Jména a osudy

Jména internovaných i těch, kdo se na internaci aktivně podíleli, i ta jsou významnou součástí první části expozice. „Osud, který námi otřásl, byl osud pátera Nesrovnala z Brna. To nebyl případ internovaného řeholníka, ale kněze, který pomáhal opouštět některým lidem Československo v padesátých letech. Byl zatčen státní bezpečností a měl být obviněn, ve vyšetřovací vazbě byl za záhadných okolností nalezen oběšený v cele. Jeho smrt jeví známky toho, že byl usmrcen. Je tam řada neobjevených případů, ne příliš známých lidí. Oslovil nás také příběh jezuitů, kteří v internaci setrvali až do nejposlednějších dnů šedesátých let, odmítali do posledních dní přejít do běžného občanského života a setrvali ve svých zásadách," nechal do vlastních pocitů nahlédnout Richard M. Sicha.
Další části památníku se věnují táborům nucené práce a československému vězeňství v padesátých letech.

Unikátní expozice

Nejen tematický záběr expozice ocenila také náměstkyně ministryně kultury Anna Matoušková. „Od let, kdy byly svoboda a demokracie nejvíce pošlapány, nás nedělí hlubina času, přesto naše paměť slábne. Čím ji oživit? Jedna z nej-
efektivnějších cest je zpřístupnění těch míst, která byla totalitním režimem nejvíce pošlapána. Takové místo je i zde. Téma, jak se komunistický režim vypořádává s církví, není pojednáno formou historické expozice zatím v žádné paměťové instituci v České republice. V tomto je tato expozice a tento památník inovativní a ojedinělý," uvedla a zároveň ocenila, že památník vznikl na občanském principu, z nadšení dobrovolníků.
Stěžejní část expozice je věnována vztahu církví, řeholí a státu. Proč tedy iniciátorem vzniku památníku nebyla církev? „Je to spíš záležitost historiků, církev se primárně nezabývá historickými záležitostmi, úloha církve je duchovní. Oslovili jsme církve a bádali jsme i v jejich archivech, vyšly nám vstříc. Naším hlavním partnerem byla kongregace Nejsvětějšího vykupitele, pátrali jsme i v archivech ženských řeholí, protože jsme měli potřebu zmínit i je, i když byly internovány jinde. I ty nám vyšly vstříc. Ale jádro odpovědí na naše otázky bylo v archivech v Čechách a na Slovensku, ve státních archivech a v archivech bezpečnostních složek," vysvětlil Richard M. Sicha.
Slavnostní páteční odpoledne, při němž byl památník vysvěcen kardinálem, uzavřela pontifikační mše, kterou před naplněným kostelem Nanebevzetí Panny Marie celebroval Dominik Duka. Víra, čest, poctivost, svoboda, demokracie, to byla slova, která s velkým důrazem zaznívala z jeho úst… Tečku za slavností udělal koncert.