Hraní kuliček k jaru zkrátka patří a spíš než děti se mu dnes věnují dospělí. Pro příznivce této kratochvíle uspořádal vysokomýtský DDM Mikádo pilotní ročník Kuličkované.
K důlkům zakleklo šestnáct závodníků. Protože se hrálo ve spolupráci s Českým kuličkovým svazem, soutěžící hráli podle oficiálních pravidel. Nestačilo tedy jen dobře mířit, nutné bylo znát rozdíl mezi cvrnkem a šťouchem i další záludnosti. Do tajů hry přítomné zasvětil Svatoslav Štěrba (na menším snímku) z Ústí nad Orlicí, který před pár lety dosáhl na tituly mistra republiky i světa.
„Kuličky jsem začal hrát z mladické nerozvážnosti. V mém věku a s mojí postavou už nic jiného hrát nešlo,“ říká svérázně a dodává: „Líbilo se mi, když jsem porážel ty osmnáctiletý mladý štíhlý kluky a oni z toho měli deprese.“ A neporazil jich málo, byl druhý v národním žebříčku, mistr republiky, mistr světa, byl členem české reprezentace. „Protože jsem byl líný cestovat, tak mě vyřadili. Teď už jsem líný jezdit i na turnaje do Prahy, takže už dva roky nehraju. Tady jsem jako maskot,“ dodal s humorem sobě vlastním.
A čím své soupeře porážel? „Je to hodně o nervech. Když se nepovede cvrnk a člověk se tím nechá rozhodit, hru to kazí. To se mi nestávalo a díky tomu jsem hodně vyhrával. Je to o přípravě, trénování určitých situací i o taktice. Lepší je hrát některé kuličky první, některé si nechat na konec – právě ty, které překáží soupeřovi. Když je mezi důlkem a mojí kuličkou soupeřova kulička, tak na ten důlek nemůžu hrát, buď ji musím obehrát, přecvrnknout, nebo odstřelit, a to se trénuje, protože cvrnknout kuličku do důlku, když je volná dráha, to není problém,“ vysvětluje Svatoslav Štěrba. Jako zajímavost doplňuje, že není kulička jako kulička. Ty závodní se speciálně vyrábějí ve sklárnách a každá přijde i na několik set korun.