„Do konce týdne se bude pracovat v podstatě normálně, výraznější omezení přijdou zřejmě od příštího týdne,“ připouští možné změny Jaroslav Krsička, mluvčí zdejšího nedávno ustaveného LOKu. Pro argumenty nemusí anesteziolog chodit daleko: na stole jsou stále čtyři desítky výpovědí a stažena z nich nebyla ani jediná. „Navíc se množí výpovědi z dohod o pracovní činnosti, je jich zatím tak deset, patnáct. Nebude možno zajistit pohotovostní službu přes noc,“ hovoří o smlouvách, na jejichž základě odpracují měsíčně doktoři v nemocnicích desítky přesčasových hodin.
I přes krach vyjednávání je mluvčí Lékařského odborového klubu ústeckého špitálu přesvědčen, že k dohodě nakonec dojde a požár ve zdravotnictví se podaří na poslední chvíli uhasit. „Ze strany Lékařského odborového klubu došlo k velké redukci požadavků, zejména finančních. Navýšení o deset tisíc je méně než polovina oproti původně požadovaným pětadvaceti. Ústupek byl enormní. Ministr už splnil některé z třinácti nefinančních bodů, které jsme žádali. Je to otázka jednání, za posledních čtrnáct dní došlo k obrovskému posunu,“ míní navzdory nepříznivým aktualitám Krsička.

Lékaři z východu? To je fikce

Z iniciativy Děkujeme, odcházíme! se stal celospolečenský problém, hovoří se o největší krizi našeho zdravotnictví za posledních dvacet let. Jaroslav Krsička odmítá nařčení, že tisíce českých lékařů bojují výhradně za své peněženky. Je si ale vědom, že část veřejnosti vnímá celou kampaň právě pod tímto úhlem. „Setkávám se s poměrně negativními ohlasy i z řad nemocničního personálu. Lidé nemají dostatečné množství informací. Že jsou nemocnice v krizové situaci a bez lékařů dál fungovat nemohou, je zřejmé. Je potřeba doktory podpořit a je potřeba, aby přišli noví. Lékaři jsou naštvaní čím dál víc, tím spíše, že je na ně v médiích kydán hnůj,“ nebere si servítky anesteziolog, jenž se obává, že nedávno přislíbené miliardy nevylepší platy lékařů, ale spíše zalepí milionové schodky nemocničních rozpočtů.
V médiích se ve všech pádech skloňuje také varianta náhrady protestujících lékařů jejich kolegy z východních zemí. „Lékaři z ciziny? To je podle mého fikce. Když projdete nemocniční branou, tak na vývěsce visí inzeráty prakticky na všechna oddělení. Visí tam rok a v podstatě nikdo se nehlásí. Není pravděpodobné, že by se teď někdo objevil. Je to spíše zbožné přání, zcela jednoznačně je reálnější zavírání oddělení,“ říká Jaroslav Krsička a dodává: „Už takhle máme v nemocnici dost cizinců, některá oddělení stojí na lékařích ze Slovenska. Ti kdyby odešli, tak by se úroveň péče ještě více snížila.“

Nemocnice jako tělo bez mozku

Krize má v Orlickoústecké nemocnici oproti dalším zařízením v kraji ještě další rozměr, a tím je absence ředitele.
Martin Procházka složil po letech úspěšného působení funkci loni 16. září. Výběrové řízení sice vyhrál na sklonku listopadu primář Neurologického oddělení pražské Fakultní nemocnice Na Bulovce Svojmil Petránek, postu se ale vzdal ještě před plánovaným nástupem 1. února 2011.
Zastupujícím ředitelem je tak stále primář hematologicko-transfúzního oddělení Jiří Řezníček a jeho pozice je nezáviděníhodná. „Můžeme se zeptat, proč bývalý ředitel složil funkci. Situace byla neúnosná. Za patnáct let zažil všechny možné krize, ale takovouhle, kterou přichystal naší nemocnici nový úhradový systém, nemohl doktor Procházka tolerovat,“ podotýká Jaroslav Krsička.
Podle jeho slov je to s nemocnicí jako s organizmem. „Když nefunguje mozek, tak je nemocné celé tělo. Pokud není dobrý ředitel na svém místě, tak nemůže nemocnice fungovat,“ uzavírá další povídání o slastech a strastech lékařů Orlickoústecké nemocnice.

JAN POKORNÝ