Nejsem proti, ale je spousta tzv. hobby často sloužících jen jako záplata na vnitřní prázdnotu. Lidé se neradi trápí přemýšlením nad vážnými otázkami života. Mnohem raději se věnují všemu možnému, jen aby přehlušili svoje nitro. Nikdo z nás se nediví, když slyší o chirurgovi, který v rámci odreagování hraje tenis, nebo o patologovi, který ve volném čase loví pstruhy v divoké řece. Podobně i v duchovní sféře mnozí cítí, že když se něčím příliš zabývají, potom vyplňují tím prázdné místo svého života.

Sice to funguje, ale neřeší samotnou podstatu problému. Když člověk prázdnotu svého života zrovna nepociťuje, neznamená to ještě, že je jeho život plnohodnotný. Jde jen o obyčejné překrývání vlastního nitra. V obdobích, kdy se nám nedaří, prázdnota našeho života začne prosakovat na povrch.
To si uvědomoval i ruský klasik F. M. Dostojevskij, který to vyjádřil slovy: „Pokud člověk zůstává svobodný, po ničem jiném tak zoufale a neúnavně netouží, jako po někom, komu by se mohl kla-nět.“ Lidé, kteří věří Bibli, dobře znají Toho, kdo sytí ty nejtajnější touhy a mění lidská srdce. Je to řečeno přesně v duchu biblického slova: „Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.“ Tato svoboda naplňuje srdce pokojem. Člověk se potom nemusí snažit o duchovní „odreagování“ ve formě jakýchkoliv aktivit. Samozřejmě, že každý z nás by měl mít svoje záliby a oblíbené činnosti. I ty by však měly sloužit jako důsledek radostného života, ne jako cíl a smysl života. Nezapomeňme, že zákeřnost model spočívá v jejich nenápadnosti.

ERWIN KUKUCZKA