Proč? Osobní příběh prozatím tají. Každopádně si zaslouží velké poděkování.

Tisíce respirátorů rozdány. Jaký je to pocit?
Moc fajn. Jsem rád, že se to setkalo s pozitivními ohlasy. Vůbec jsem tolik hezkých komentářů a poděkování nečekal. Nevnímám to nijak „světoborně“, prostě jsem pomohl, když to bylo potřeba. Nic víc. Nejsem rozhodně žádný hrdina.

Roušky a respirátory jste nakoupil vloni v první vlně covidu. Šlo o náhlý nápad?
Jarní vlna byla zcela v jiném duchu než pak celý průběh zbytku roku a nyní rok 2021. Absolutní většina lidí se na jaře bála, nikdo nevěděl, co se bude dít. Situaci zvládla možná i mírnou náhodou naše jinak bohužel poměrně dost chaotická vláda. V té době jsem právě přemýšlel, jak pomoci a co by se dalo udělat. Pak vyvstala potřeba zajistit respirátory pro lidi v přední linii – zejména pro nemocnice, hasiče a domy pro seniory. A pomůcky nebyly. Tam se myšlenka zrodila, řekl jsem si, že je seženu a zdarma rozdám. To samé platilo pro dezinfekce.

Kdy jste si řekl: rozdám je?
Právě v kontextu absolutního nedostatku v jarní vlně roku 2020.

Co byl ten hlavní důvod, podnět?
Na to se mne lidé ptají docela často, je k tomu jeden důvod, ale o tom až někdy jindy.

Covid-19. Už jste ho prodělal?
Ano. Měl jsem relativně dobrý průběh, i dnes ale zejména ráno hodně kašlu, jsem více unavený, než jsem byl zvyklý, a malinko pozoruji větší podrážděnost v situacích, kdy bych normálně reagoval v klidu. Během nemoci jsem zažíval velice divné tlaky na hrudníku, bušení srdce, únavu, ale nešlo mi spát, ztrátu chuti i čichu. Nic příjemného. Jsem moc vděčný, že to nebylo nic horšího.

Stále jsou lidé, kteří pandemii zlehčují a nevěří, že je situace v nemocnicích vážná. Máte v okolí někoho, kdo měl těžký průběh covidu?
Bohužel mám kolem sebe poměrně hodně lidí, kteří jsou nyní v kritickém stavu a doslova bojují o holý život. Je to velmi smutné. Lidé, kteří pandemii zlehčují, vnímají situaci ze svého možná mírně okolnostmi zkresleného pohledu. Zcela na rovinu, kdybych byl majitel restaurace, fitness trenér a nebo kadeřník, můj pohled na pandemii by dost pravděpodobně byl kritický, vyvracející a šel bych naproti všem konspiračním a jiným teoriím, které by v mé realitě mohly pomoci k fungujícímu světu, který mi byl covidem odcizen. Je to pochopitelné, s těmito lidmi soucítím a je mi líto jejich těžké situace. Objektivně to však v pořádku není, je velmi špatné, když zejména známé osobnosti, včetně významných ex politiků, zpěvaček a zpěváků, zubařů situaci zlehčují a pak tím nabíjejí těžké kalibry široké veřejnosti, která nerespektuje vládní nařízení.

Věříte české vládě, že covid zabrzdí a zvládne krizi?
Vláda je z mého pohledu v absolutně šílené situaci. Po mnoha a mnoha přešlapech, které byly všude rozmáznuty, její kredibilita klesla na bod nula. Hlavní chyby vnímám v komunikaci. Veřejnost myslím ledacos odpustí, když se to však správně vysvětlí a dokáže dobře vykomunikovat. Bohužel však styl „v pátek lidem nařídíme, v úterý ať provedou“, je nesprávný. Nejnovější příkaz typu respirátorů nebo dvou roušek je zcela ikonický. Extrémně špatně vysvětleno, bez jakékoliv empatické podpory a i třeba prosby směrem k občanům, vlastně jen příkaz a lidi plňte. To opravdu fungovat nemůže. Za mne bych si představil ministra, který předstoupí před lidi v čase hlavních zpráv, omluví se za stav v republice, poděkuje všem občanům za extrémní trpělivost, že celou vládu ještě nepřišli defenestrovat, poprosí o poslední útrapu ve smyslu povinnosti nošení respirátorů, namotivuje a ukáže světlo na konci tunelu díky očkování a slíbí, že to zvládneme. Takto bych to vzal určitě já mnohem lépe, možná i další lidé. Nevím. Nechci chytračit.

Roušky a respirátory, to nebyla vaše jediná pomoc lidem. Kdy jste se rozhodl, že nakoupíte i přístroje do nemocnic? Neměl by to spíše dělat stát nebo kraj?
Mám známé v nemocnicích, obdivuji všechny zdravotníky napříč celou republikou. Po domluvě s primáři, doktory a sestřičkami jsem naznal, že tyto přístroje budou opravdu nápomocné. Stát i kraj toho samozřejmě dělají dost, mně se pouze povedlo lokálně alespoň z malé části vykrýt kritické období.

Kromě toho také pomáháte dětským domovům v regionu s vybavením na on-line výuku. O které domovy šlo a jak vaši pomoc přijaly?
Šlo o dětské domovy v Poličce, Lanškrouně (dříve Dolní Čermná) a centrum ve Svitavách. Přijaly to velice kladně, byla to velmi milá a někde i emotivní setkání. Děti jsou zázraky, které by měly mít to nejlepší, co se dá.

Dovedete si představit, že byste se jako kluk musel učit přes počítač, nescházel se s kamarády nebo nemohl sportovat?
Jsem lektor primární prevence rizikového chování, normálně školím „live“ ve školách, nyní tedy školíme on-line přes různé aplikace, takže si to dokážu představit velice dobře. Děti jsou opravdu chudáci, přes ten monitor je to prostě o mnoho horší, celá výuka je pro všechny včetně učitelů, kteří si zaslouží obrovský obdiv, opravdu velice složitá. Jsem také předseda florbalového klubu 1. FBC Polička, kde mám na starosti týmy mladších žáků, starších žáků, dorostenců, juniorů a mužů. S trenéry se vlastně docela děsíme toho, v jakém počtu a v jakém stavu se nám naši hráči a hráčky vrátí. Obáváme se, že se jim zalíbí více počítačové hry, on-line prostředí a na sport by mohli bohužel zcela rezignovat. Obecně menší města bojují s malou základnou mladých sportovců, tato situace tomu tedy vůbec nepomáhá. Snad tomu tak nebude, musíme věřit.

Co vám osobně ta nezištná pomoc lidem dává?
Dává mi dobrý pocit. Pocit toho, že můj život má smysl. Pocit, že jednoho dne budu možná moct říct, že jsem nebyl úplně špatný člověk.