Období vegetačního klidu se chýlí ke svému konci. Máte v tuto dobu obzvlášť napilno?
Ano, teď máme všichni práce nad hlavu, protože to absolutně nestíháme. Je spousta zákazníků, kteří se ozvou na poslední chvíli, takže se musí dělat od rána do večera, non-stop. Každý volný den.

Pracujete sám, nebo ve skupině?
Pracuji soukromě, ale jsem v kontaktu s kolegy, kteří se rizikovým kácením také zabývají. Většinou tak pracujeme v týmu okolo čtyř, pěti lidí.

Jakou při práci využíváte techniku?
Z devadesáti devíti procent nepoužíváme žádnou techniku. Šplháme po provazech, spouští se po provazech. Vysokozdvižnou plošinu využíváme minimálně, jen v případech, kdy jsou stromy už hodně poškozené a bylo by moc velké riziko po nich lézt.

Jak si počínáte při rizikovém kácení stromu?
Je nutné začít od správného konce. Každý strom je jiný. Musím vědět, kterou větví začít, kde se přivázat. Jistím se standardně na dvou až třech místech, kdyby něco neplánovaně prasklo. Při kácení holého kmene se člověk jistí dvakrát. Provaz připevní okolo kmene v úrovni pasu a další má ještě pod sebou. K tomu se už používá provaz z ocelového lanka.

Co vás přimělo ke specializaci na rizikové kácení? Přispěla k tomu záliba v horolezectví?
K lezení po skalách mám blízko. K rizikovému kácení a arboristice jsem se však dostal náhodou, když jsem byl na stáži ve Švýcarsku. Byl jsem péčí, kterou tam stromům věnují, tak zaujat, že mě to přimělo změnil studijní obor a od té doby se tomu věnuji. Už devatenáct let.

Jaký je rozdíl mezi Čechy a Švýcary v údržbě zeleně?
Rozdíl je to značný. Švýcaři investují do údržby zeleně mnohem více peněz a v tomto oboru se tam pracuje mnohem profesionálněji. Některým firmám u nás ta profesionalita schází a dochází k tomu, že se zásahy provádějí nešetrně.

Na Novém Zélandu jste asi lezl po úplně jiných stromech než u nás…
Ano, to je úplně jiná liga. Tady jsou stromy vysoké maximálně třicet metrů. Kdežto na Novém Zélandu jsem kácel i třeba sedmdesátimetrový eukalyptus. Průměr jeho kmene byl u země tři metry. Nebo osmdesátimetrové sekvoje. To už je zcela něco jiného. Tam se ukáže, jestli na to člověk má, nebo ne. Musím říct, že lézt po tak velkých stromech není pro každého. Stromolezce taková zkušenost zdokonalí. Když se člověk podívá dolů, tak už něco vidí. (smích)

Vyžadovalo to nějakou speciální přípravu?
Člověk musí být hodně fit, mít dobrou kondičku. Na stromě jste každý den. Fyzicky je to hodně náročná práce. Tam si člověk musí být naprosto jistý tím, co dělá. I jediná chyba má fatální následky. Stromolezec se musí maximálně koncentrovat, mít kontrolu nad tím, co dělá, a dopředu počítat s tím, co by se mohlo stát. Pro takovou práci je nejdůležitějším „svalem" mozek.

V čem se rizikové kácení liší od kácení ze země?
Liší se to v prostoru, který je okolo stromu. Strom kácený v lese se může říznout u země a je jedno, kam spadne. Kdežto u rizikového kácení se musí počítat s tím, že pod stromem nebo v jeho blízkosti nemáme moc místa, takže ho nemůžeme kácet v kuse. Pak na ten strom musíme vylézt a kácet od vrchu. Nejprve spouštět jednotlivé větve a poté postupně rozebírat a spouštět části kmene. To je v případě stromů v blízkosti budov, plotů nebo komunikace.

Jak při běžném pohledu ze země poznáme strom, který může ohrozit naši bezpečnost?
Dá se to poznat podle prostředí, ve kterém strom roste. Jestli roste v nějakém svahu. Skupinka stromů bývá většinou bezpečná, horší je to se stromy na vyvýšených místech, kde je strom úplně sám a hrozí, že ho poškodí vítr. V blízkosti domů jsou nebezpečné velké stromy, v zahradách jehličnany. Do loňského léta si lidé mohli stromy kácet sami, teď opět platí zákon, že k tomu musí mít od obecního úřadu povolení.

Myslíte si, že je to správné?
Na jednu stranu to správné určitě je, protože lidé toho začali zneužívat, kácet neuváženě a ve velkém. Na druhou stranu to správné není, protože znám hodně lidí, kterým úřady nepovolily pokácet velikánské stromy v zahradách u domů, i když jsou ve špatném stavu. V takovém případě není zákon tak, jak je teď nastaven, moc chytrý.

Můžete to srovnat se svými zkušenostmi ze Švýcarska?
Ve Švýcarsku jsem pracoval deset let. Takové zákony tam neměli. Na svém pozemku si mohli dovolit pokácet cokoliv. Myslím, že to bylo rozumnější. Ve Švýcarsku se lidé chovali ke stromům odpovědněji. Češi, když mohou kácet, tak toho trošku zneužívají.

Co může člověk, kterému úřad nevydá povolení ke skácení, udělat?
Může si nechat strom odborně ošetřit, k tomu povolení nepotřebuje. Třeba aby se odstranily suché větve. Pokud ten strom odborně ohledá arborista, pozná, kdy strom není zdravý, což odborník z úřadu pro životní prostředí při vizuálním pohledu ze země nepozná. Málokdy si pronajmou plošinu, aby se podívali do koruny a na základě toho udělali rozhodnutí.

Můžete ze své zkušenosti říci, že lidé dbají o to, aby stromy v jejich okolí byly odborně ošetřovány, nebo prevenci spíš podceňují?
Povinnost sledovat stav stromů má úplně každý, komu na pozemku stojí velký strom, jehož větve zasahují na komunikaci nebo do drátů elektrického vedení. Jsou za strom odpovědní. Kdyby došlo k nějaké škodě, tak ji vlastník stromu musí uhradit. Z toho důvodu se o údržbu zeleně města hodně starají. Myslím, že občané o to sami od sebe moc zájem nemají a volají až v případě, kdy dojde k nějaké škodě.

Přicházejí obce s objednávkami na kontrolu a ošetření zeleně včas, nebo je častější, že se ozvou, až když jsou stromy v kritickém stavu a žádají si akutní zásah?
Mohu říci, že tady ve východních Čechách pracujeme pro pětadvacet obcí a většinou si o preventivní kontrolu žádají včas. Stromy ošetřujeme celoročně, akorát kácet můžeme ze zákona i podle přírodního cyklu jen od listopadu do konce března.

V jakém časovém intervalu je vhodné stromům dopřát bezpečnostní, zdravotní nebo redukční ořez? V čem se tyto způsoby řezu liší?
Je to různé. Většinou se ořezy opakují po čtyřech, pěti letech. Nejprve si ten strom prohlédnu a poté zvolím způsob, jakým strom ošetřit. Při bezpečnostním řezu se vyříznou větve, které jsou nějak poškozené, zlomené, je to základní ošetření stromu. Zdravotní řez je důkladnější. Hledí se při něm na to, jestli jsou větve pro ten strom perspektivní, zda nejsou napadené houbou a podobně. Při redukčním řezu se strom zmenšuje, například kvůli odstranění kosterní větve, která je postižená. Způsob volím podle toho, co daný strom vyžaduje.

Jsou nějaké metody, aby se vzrostlý strom nemusel kácet a přitom byl bezpečnostně zajištěn?
Určitě. Používají se hlavně u velikánských dvojkmenných či trojkmenných stromů. K zajištění takových stromů se používají bezpečnostní vazby, pro zvlášť pevné spojení se na svázání používají ocelová lana. Existuje mnoho způsobů, jak strom ošetřit, aniž by ho člověk musel kácet.

Na co bychom měli dbát při výsadbě zeleně v krajině či v zástavbě?
Je třeba brát ohled na okolí, ve kterém se stromy vysazují, protože výsadba musí zapadat do charakteru daného prostředí. V zástavbě by se neměly vysazovat vysoké jehličnany, v parku zase ne ovocné stromy. Je třeba myslet do budoucna, jak stromy budou za pět let vypadat, jak asi narostou.

Jak často se setkáváte s požadavkem na skácení zdravých stromů, které se vlastník rozhodne odstranit? Snažíte se mu to někdy rozmlouvat?
Určitě se mu to snažím rozmlouvat. Většinou se mi to i povede. Když je neoblomný, raději zakázku odmítnu, než abych strom skácel.

Věnujete se ještě své zálibě v horolezectví?
Poslední roky už na lezení po skalách nemám kvůli vytížení vůbec čas. Dřív jsem hodně jezdil do Švýcarska, byl jsem také v Himálaji v Nepálu. Teď můžu být rád, když si párkrát do roka zajedu lézt na Žďárské Vrchy.

Máte ještě nějaký stromolezecký sen?
Musím říci, že se mi moc líbilo na Novém Zélandu. Preferuji ty velikánské stromy, které mi daly takovou zkušenost do života, za kterou jsem vděčný. Jelikož se mi před měsícem narodil syn, tak si ale myslím, že mám s cestováním utrum.

Stromolezec Tomáš Mauer se odbornému ošetřování stromů 
a rizikovému kácení věnuje už téměř dvacet let. Arboristiku vystudoval ve Švýcarsku, kde také deset let pracoval. Při svém dvouletém pobytu na Novém Zélandu měl možnost kácet až 70metrové eukalypty a sekvoje. Do Čech se vrátil před šesti lety. Žije v Brandýse nad Orlicí. K jeho zálibám patří horolezectví.