A víte, jak tento opičí fešák, kterého výzkumníci pojmenovali Mike, dosáhl svého vítězství? Podržte se, pomocí několika plechovek od oleje a jednoho utrženého blatníku. Všechno to harampádí v rezervaci „zapomněli“ nepořádní turisté a milý Mike tyhle suvenýry báječně využil. Své soupeře zasypal prázdnými plechovkami, do stromů kolem sebe bušil rezavým blatníkem a vůbec tropil takový randál, že zmatení opičáci se mu raději podřídili.
Nepřipomíná vám to něco? Nezdá se vám, že s podobnými způsoby se můžeme setkat i mezi lidmi? Cožpak se i v naší společnosti nestává, že ten, kdo „nejvíc křičí“ nebo se jinak snaží „zviditelnit“, často získá víc pozornosti ba úcty, než zaslouží? Kolik lidí už těžce doplatilo na to, že podlehli plamenným projevům, lákavým nabídkám či podmanivému kouzlu osobnosti nějakého „duchovního vůdce“ - a výsledek? Vážné, někdy dokonce nenapravitelné škody.
Nehleďme jen na povrch věcí a na to, co je před očima, ale zkoumejme, jestli je příslušný člověk (nebo nové učení) to pravé. Ať děláme cokoliv, chtějme budovat především ne vlastní prestiž nebo popularitu. Jen tak budeme lidem k užitku.

ERWIN KUKUCZKA