Indické speciality, dvojice pasoucích se volů opodál a atmosféra, kterou nejde slovy popsat. Asi proto, že lidi jako je Petr Nedbal, vedoucí mírového pochodu a člen hnutí Hare Krišna, nepotkávám každý den.

Ze všeho nejdřív mi vrtalo hlavou, jak vás vlastně mám oslovit. Je vám bližší jméno Petr Nedbal, nebo naopak Muni Priya dás?
Slyším na obě, záleží, o co se jedná. V rámci pochodu mi říkají duchovním jménem, pokud jednám v civilním světě, používám své občanské.

Co vlastně indické oslovení Muni Priya dás znamená?
Členové hnutí Hare Krišna dostávají při zasvěcení duchovní jméno. Slova Muni Priya jsou sanskrtské výrazy, Muni Priya dás znamená služebník pána Balaráma, který je drahý světcům.

Pokud to není příliš indiskrétní otázka, čím se živíte?
Oficiálně jsem lektorem kurzů léčivé kuchyně, mám poradnu zdravé výživy. Léčím čerstvou vegetariánskou stravou. Kromě toho pořádám hudební meditace, přednášky po celé Moravě. Ilustroval jsem několik knih, takže dávám přednášky třeba o Mahabharátě, Ramajáně, starých védských spisech.

Narazil jste na zdravou výživu, tak by mne zajímalo, jak si ve vašich očích vedou Češi ve srovnání s Indy?
Většina Indů inklinuje k vegetariánství a ochraně krav, to je asi hlavní rozdíl v pohledu na celou věc. Většinou mají pochopení o karmě a reinkarnaci, proto respektují pravidlo o nenásilí. Vědí, že cokoliv člověk udělá dobře v životě, vrátí se mu v dobrém smyslu, a naopak. Zabíjet zvířata je kruté a lidské společnosti se to vrací v podobě násilí na mezilidské úrovni.

No dobrá, ale neříkejte mi, že jste byl vegetarián už od narození.
Dospěl jsem k tomu po řadě zdravotních problémů. V prvé řadě došlo k celkovému zlepšení zdraví a fyzické kondice. Asi patnáct let jsem zastával funkci sólotrumpetisty symfonického orchestru, což je jeden z fyzicky nejnáročnějších postů v tělesech vážné hudby. Tam nikdo moc neakceptoval, že jsem vegetarián, ale co jim zbývalo (úsměv).

Překvapuje mne obrat: trumpetista v orchestru přejde k hnutí Hare Krišna. Kdy a za jakých okolností k němu došlo?

Už od základní školy mne zajímaly mystické síly. Měl jsem i nějaké pojetí Boha, protože jsem měl křesťanskou výchovu a pět let křesťanského náboženství. Chyběly mi ale filozofické odpovědi na filozofické otázky.

Tohle jste v křesťanství postrádal?
Postrádal jsem logické vysvětlení, realizace. Tohle přišlo postupně v józe, kdy jsem zjišťoval, že všechny duchovní směry jsou jenom různé úhly pohledů na Boha z toho místa, kde se člověk nebo skupina lidí nachází.

Kdy jste se tedy rozešel s křesťanstvím?

Ale já se nerozešel s křesťanstvím! Křesťanství je určitý úhel pohledu na Boha, jen jsem změnil úhel pohledu. Dodneška si vážím všech poctivých křesťanů, kteří následují Ježíše Krista a Desatero. To je velice důležitý morální kodex zvlášť v dnešní společnosti. Pravidla jako nepokradeš, nezabiješ. Je třeba opravdu následovat, co Ježíš učil. Když řekl nezabiješ, vztahuje se to na všechny živé bytosti.

Jestli tomu dobře rozumím, vnímáte Prabhupádovo učení jako určitou nadstavbu?
Všechny náboženské texty jsou jako kapesní slovníky, najdeme v nich stejnou informaci. Konečným poselstvím všech náboženství je poznat Boha a naučit se jej milovat. Náboženská písma podávají určité množství informací, jdou do hloubky různým způsobem. Bible, Korán jsou jako kapesní slovníky. Védy jsou celá encyklopedie, desítky a desítky svazků.

Pořád jsem z vás ještě nedostal, kdy jste začal inklinovat k učení hnutí Hare Krišna.
Přišlo to po období jógy, kdy jsem začal meditovat, ale nedávalo mi to praktický návod jak žít. Pak jsem narazil na Prabhupádovy knížky, kde do sebe všechno zapadlo - křesťanství, jóga i praktický život.

Před přibližně padesáti lety se toto učení z Ameriky rozšířilo do celého světa. Proč podle vás Prabhupád měl takový úspěch?

Prabhupád učil praktické věci, proces realizace Boha zpíváním jeho jmen. A protože je to tisíce let autorizovaný proces, kdy ještě neexistovala světová náboženství, tak funguje. Proto přitáhl mladé lidi.

Mohl byste přiblížit, co opakující se text zpěvu znamená?

Slova Hare, Krišna a Ráma jsou složena do takzvané mantry. Man znamená mysl, tra osvobodit. Je to tedy zvuková vibrace, která osvobozuje mysl. Hare značí oslovení duchovní energie, Krišna, jméno Boha, znamená nejpřitažlivější a nejkrásnější, Ráma je zdroj veškeré radosti.

Vidíte, já si v souvislosti s mantrou vybavím George Harrisona z Beatles, který hnutí propagoval. Tohle asi Hare Krišna dost proslavilo, nemyslíte?

Určitě. Beatles byli velkými osobnostmi, ve své době možná nejpopulárnějšími na celé planetě. Dostali se do kontaktu s jógou prostřednictvím Maharišiho, jezdili do Indie a experimentovali s meditacemi. Zvláště George Harrison byl osloven Prabhupádou a jeho filosofií.

Přejděme k současnosti hnutí, kolik má vlastně v České republice členů?

Budou nás tak tři, čtyři stovky opravdu aktivních.

A jsou všichni skutečně plnohodnotnými krišnovci? Těžko se přeci vyhnout rozdílné motivaci, i když to není jako vstoupit do zájmového kroužku nebo politické strany.
To není. Každý člověk je individualita, přichází v jiné situaci, má jiná očekávání. Někdo trpí materiální existencí, jiný chce peníze, je zvědavý nebo hledá absolutní pravdu. Jednotlivé úrovně seberealizace jsou vědecky popsány ve védské literatuře.

Zmínil jste touhu po penězích, jenže finanční machinace a jiné excesy provázely i některé představitele hnutí. Má už tuto etapu Hare Krišna za sebou?

Já myslím že určitě. Do hnutí přicházely osoby s různou motivací, jak už to tak bývá. Aféry se děly, ale pracujeme na tom, aby k nim již nedocházelo.

Co vlastně obnáší praktický život v hnutí, vnímaný majoritní společností jako dost asketický?

Celý proces je založen na vyšší chuti, realizaci, přímém zážitku, logickém vysvětlení. Není to sentimentální nebo fanatické hnutí založené na slepé víře, ale vědecký proces jak realizovat vlastní totožnost, poznat Boha a naučit se ho milovat. To je první pilíř. Je doporučený proces společného zpívání jmen Boha v jakékoliv komunitě a místě. V kostele, mešitě, synagoze, hinduistickém chrámu, v chrámu Hare Krišna, univerzální mantru mohou zpívat lidé na celém světě.

Počkejte, vy si dovedete představit, že přijdete třeba do katolického kostela a začnete mantru zpívat?

Je tím myšleno, že všechna náboženství mají své způsoby jak opěvovat Boha, třeba křesťanská mše.

Ještě bychom neměli zapomenout na mírový pochod Padayatra, díky němuž jste se dostal sem do Ústí. Je výlučně českou záležitostí?

Nikoliv, chodí se po celém světě. Prabhupád chtěl, aby zde jezdila spousta vozů tažených voly, aby průvody zpívaly Hare Krišna, rozdávaly knihy a indické lahůdky, pořádaly programy, kde se prezentuje védská kultura. V Indii Padayatra běží nepřetržitě už několik let. V Evropě vše začalo pochodem z Belfastu do Moskvy, vedoucí mírového pochodu byl Čech.

Letošní česká Padayatra probíhá zatím bez komplikací?

Padayatra je něco úplně specifického, umožňuje nám realizovat naši duchovní totožnost. Duchovní činnosti jsou plné věčnosti, poznání a blaženosti (úsměv).

Znamená to, že si nějaké problémy během pochodu ani nepřipouštíte?

Připouštíme a řešíme. Ale ono se nic vážného neděje, vše je v pohodě.

Jak na vás a celou výpravu reagují kolemjdoucí? Dokážou se zbavit předsudků a nedůvěřivosti?

Lidi reagují podle toho, v jakém rozpoložení nás právě potkají. Člověk, který je vzhůru a trošku přemýšlí o životě, je rád, že nás potkává. Dobrý vliv na psychiku má právě zpěv, tancování i ti voli. Lidem roztávají srdce.

Máte tedy pocit, že se vám daří lidi oslovovat?

Zeptejte se těch sto padesáti lidí, co byli v Poličce, sto padesáti lidí v Litomyšli, jestli se jim náš program líbil. Vydrželi celou hodinu a půl, tedy hudbu, tanec, divadlo, praktickou lekci meditace. Snažíme se koncipovat program tak, aby měl šťávu a dal lidem chuť a sílu do života. Na co se každý těší, je divadlo. Říká se o nás, že jsme nejlepší neherci v České republice. Hrajeme syrový pohádkový kus Tekutá krása, je to něco mezi pohádkou a hororem.

To zní napínavě, o čem hra je?

Velice zajímavé téma zaměřené právě na pojetí vlastní totožnosti. Hloupý král se zamiluje do princezny jen na základě její vnější krásy a ona, protože byla docela inteligentní, si vymohla sedmidenní lhůtu, během níž požila silné projímadlo a chodila stále na záchod. Za sedm dní přišla na místo námluv a král ji nepoznal. Poté, co mu řekla jméno, se jí král ptal, kam dala svou krásu. Ona mu odpověděla, že ji pouze oddělila do jedné nádoby. Král zjistí, že skutečná krása člověka není v jeho těle, ale duši.

JAN POKORNÝ