Zbigniew Czendlik

Tento týden jsme si připomněli mimořádné datum 11. září 2001. Do obou věží Světového obchodního centra (WTC) v New Yorku naráží postupně dva Boeingy 767. Živě si to vybavuji. V té době, abych si naposlouchal angličtinu, jsem měl jako kulisu zapnutou televizi a naladěnou CNN. To už běžel přímý přenos těchto dramatických událostí. Zatím ale hořela jedna budova. Za pár okamžiků  druhou věž zasahuje další Boeing.
Tato událost změnila svět. Možná, že nás se to přímo až tak nedotýká, ale ti, kteří častěji cestují letadlem, vědí, jak se například změnila bezpečnostní opatření na letištích. Následuje válka v Iráku a další válečné konflikty či revoluce, které jsou ozvěnou zmiňovaného teroristického útoku. V poslední době jsme svědky tragických událostí v Sýrii. Nevím, na které straně je pravda. Ani nevím, oč tam pořádně jde. Netuším, jestli ten správný názor má Obama, nebo Putin. V každém případě jsem rád, že Syřanům svitla naděje na lepší zítřky, která by asi nebyla možná bez americké hrozby útoku.
Jsem člověk, který nemá rád bojování. Radši ustoupím, udělám krok zpět. Tam, kde se bojuje, je utrpení, slzy, smrt. Boj vždy přináší oběti.
To platí nejen pro mezinárodní konflikty, ale tím bychom se měli řídit i v osobním životě. Nechápu, jak někdo může bojovat za lásku, bojovat za spravedlnost, za toleranci, za svobodu. Znám osobně člověka, který tak bojuje za toleranci, že už dávno přestal být tolerantní, nebo bojuje za lásku tak vehementně, že ubližuje svojí rodině.
O tyto hodnoty bychom neměli bojovat, ale budovat je! Budujme naše vztahy, budujme spravedlivé, tolerantní a svobodné mezilidské prostředí. Přál bych to také našim politikům. Budiž, ať už v té volební kampani mezi sebou bojují. Ale až se už do toho parlamentu dostanou, milý bože, ať přestanou bojovat a začnou něco budovat. ZBIGNIEW CZENDLIK