Nebojte se zazpívat a neříkejte, že to neumíte

O tom, jak hudbou na depresi, radí i „zdravým" po celém regionu.

Už v Bibli se píše, jak David léčil hrou na harfu deprese krále Saula. V čem spočívá schopnost hudby „léčit"? Je to ve vibracích, rytmu, nebo v čem?
Termín léčba může leckomu zavánět hodně medicínsky, proto já osobně raději používám termín podpora či prostě a jednoduše pomoc. Tato specifická schopnost hudby však může spočívat v mnohém. Vibrace a rytmus určitě mohou sehrát v muzikoterapeutickém kontextu významnou roli – tu ale může stejně tak sehrát improvizace, ať už nástrojová, hlasová či taneční, či prezentace připraveného hudebního výstupu. Podobně můžeme pracovat třeba s veršem či textem. Schopnost hudby pomáhat může spočívat skutečně v mnohém.

Byl na počátku vaší dráhy muzikoterapeuta nějaký konkrétní impulz, který vás přesvědčil, že to funguje?
K hudbě jsem měl vždycky pozitivní vztah. Od počátku své pedagogické praxe jsem postupně nabýval přesvědčení, že hudba může v této souvislosti dokázat mnohé a v tomto jsem byl neustále ujišťován. Hlavním impulzem pro mne však byla možnost absolvovat specializační studium muzikoterapie na PFUP v Olomouci, o níž mne vyrozuměla jedna z bývalých kolegyň, které tímto velmi děkuji. O fungování mne stále přesvědčuje praxe – na svém pracovišti mám k „muzikoterapeutění" velmi dobré podmínky, jakož i náležitou podporu, tudíž i zde třeba velmi poděkovat.

Může se člověk „léčit" hudbou sám doma, že si zkrátka něco pustí, nebo to s výběrem hudby není tak snadné, ba dokonce je k tomu potřeba osobně se chopit nástrojů?
V muzikoterapii je třeba skutečně prioritně počítat s hudbou živou, jak v případě aktivního, tak i prožitkového pojetí. Pokud vezmeme v úvahu CD či jiné médium, je to v podstatě „konzerva", něco, kde v okamžiku přehrávání už je absence lidského faktoru. CD se v daný moment nepřizpůsobí aktuálním potřebám člověka, nepracuje s dynamikou, tempem apod. A navíc autentický zvuk nástroje či hlasu může být za určitých specifických podmínek právě tím stěžejním, co onu podporu primárně poskytuje. Živou muziku zkrátka žádná technologie spolehlivě nenahradí.

Muzikoterapie je součástí vaší profese, pracujete s postiženými. V čem se u nich projevuje blahodárný vliv hudby?
Praxe mne postupem času přivedla k primárnímu (nikoliv výhradnímu) zaměření na dvě „krajnosti" klientely, protože právě u nich spatřuji jistou náročnost ve volbě vhodného a atraktivního programu všeobecně. V případě první krajnosti se jedná o klienty se skutečně těžkým a hlubokým stupněm handicapu (často o ležící), tedy o jedince, kteří jsou plně odkázáni na svoje okolí a těžko se mohou zapojit do nějaké aktivity, načež je třeba nabídnout jim program postavený na prožitku. V takovémto případě využíváme např. lidové písně, ale především hudební nástroje s přirozeným laděním, kam spadá velké množství nástrojů etnických, lidových, starých a v neposlední řadě též lidský hlas, tedy zpěv. Jejich autentický přírodní zvuk a vibrace působí vskutku velmi intenzivně a podpůrně, což se může ve finále projevit např. v usnadnění vyprazdňování, uvolnění spasmů, zklidnění či naopak stimulaci k nejrůznějším projevům motorickým, mimickým nebo hlasovým, ale také třeba v odbourání projevů sebepoškozování vzniklých nedostatkem optimálního kontaktu s okolím. 
V případě druhé krajnosti se jedná naopak vesměs o klientelu s lehkým stupněm handicapu, kde jsou na jednu stranu dobré dispozice k socializaci, na druhou stranu však i rozličná rizika různých nežádoucích, někdy až patologických, projevů, načež jim je třeba nabízet vhodný a dostatečně atraktivní program. Zde pracujeme naprosto odlišnou a aktivní metodou hudebních vystoupení. Tato jsou na jednu stranu nástrojem k osvojení si potřebných sociálních dovedností, jakými jsou např. kázeň, disciplína, spolehlivost, ochota ke spolupráci apod. Na druhou stranu se zde nachází příležitost pro podporu sebevědomí těchto lidí díky zažitému úspěchu i přes jejich handicap, jakož i prostor pro navázání kontaktu s intaktní populací a podíl na veřejném životě. Jedná se tedy o zcela konkrétní praktickou cestu socializace a integrace a při tom i o účinnou prevenci nežádoucích projevů.
Aby však mělo vše výše uvedené smysl, a ať už pracujeme jakoukoliv metodou s jakoukoliv klientelou, musíme tak činit cíleně, pravidelně, dlouhodobě a za předpokladu potřebných odborných i osobnostních kompetencí.

Další kategorií jsou ale „zdraví" lidé, které trápí konkrétní neduhy. Léčí u nich hudba jen duši, nebo skutečně i tělo?
Ano. Tohoto jsme se ostatně dotkli už v souvislosti s handicapovanými. Obecně lze říci, že muzikoterapie počítá s celostní podporou lidské osobnosti na všech jejích úrovních, tedy od fyziologické, přes emocionální, racionální až po sociální, morální atd. Jedná se o tzv. holistický přístup.

Může hudba naopak našemu organismu uškodit? Když občas slyším, co a jak hlasitě si někdo pouští do sluchátek, moc bych se nedivila…
Ano. Škodlivost hlasitosti je všeobecně známá. Avšak pomineme-li hlasitost, můžeme obecně říci, že čím menší je podíl hry a zpěvu hudebníka, tím větší je pravděpodobnost škodlivosti. Z toho vyplývá, že nejhůř na tom je hudba vzniklá nikoliv tradiční hrou na hudební nástroje a zpěvem hudebníků, nýbrž programovaná skrze nejrůznější počítačové technologie. Týká se to často nejrůznějších aktuálních moderních a alternativních trendů. Dlužno ale dodat, že toto je mnohdy problém i dnes velmi vyžadované a prodávané tzv. „relaxační hudby", není to však pravidlem. Celkově se mi ale jeví, že v poslední době je spíše tendence slábnutí trendu „počítačové hudby" oproti hudbě hrané a zpívané tradičním způsobem. Nechci ale říci, že by počítače neměly mít vůbec místo na poli hudebním, ba naopak. Pokud se jedná např. o kompozici či nahrávání, jsou dozajista výtečnými pomocníky. Avšak nenahrazujme jimi hudební nástroje a hlas.

Je podzim, slunce nevidět, ideální podhoubí pro depresi nebo aspoň blbou náladu. Jakou hudbu byste na to „naordinoval"?
Tady snad už ani není třeba uvažovat tolik odborně muzikoterapeuticky. Každopádně nebojte se zazpívat si a neříkejte, že to neumíte. Zpívejte sobě pro radost. Kdo může mluvit, může zpívat. Ovládáte-li hudební nástroj, hrajte. Každému bych určitě doporučil, ať neváhá zajít na živou produkci svého oblíbeného žánru, je jedno, zda půjde o klasiku, dechovku, folk & country či bigbít. A pokud připojíte i tanec, bude to úplně nejlepší. Mnohé může vyřešit i výšlap do přírody, neboť i ta skýtá množství nádherných zvuků. A pomineme-li hudbu, pokusme se nepřipouštět si to nepříjemné okolo nás ve zbytečně velké míře, zejména pokud jde o něco, co nemůžeme sami ovlivnit. A naopak to příjemné se snažme vychutnávat plnými doušky, byť se jedná třeba i o sebemenší maličkost.