Tedy sdělení, že tato jistě významná osoba navštívila na pozvání radnice Ústí, byla srdečně přijata vedením města a zúčastnila se setkání s místními podnikateli. Nedalo mi, abych proti sobě nepostavil tuto událost a vyvěšování tibetské vlajky, které ústecká radnice praktikuje řadu let. Tak nějak mi to nejde dohromady. Prostě buď jsem ten, nebo ten…

Myslím si, že pozváním, které podle slov starosty Richarda Peška pomáhala zprostředkovat bývalá poslankyně parlamentu Veronika Nedvědová (původně zemědělská inženýrka, dnes pracovnice kulturního oddělení české ambasády v Pekingu), radnice zásadně znehodnotila smysl vyvěšování vlajky Tibetu a možná z tohoto symbolického aktu udělala pro budoucnost, alespoň v Ústí, jen prázdné gesto. I když pan starosta tvrdí, že ve své funkci se prostě do podobných situací dostává a musí je tak nějak rozdělovat, když „chce udělat něco pro naše podnikatele“. Mám–li tomu rozumět, tedy rozdělovat lidská práva a obchod. Osobně se toho docela hrozím. Zmíněná paní exposlankyně i pan starosta jsou oba členy ODS a pokud se pamatuji, jejich nejvyšší stranický šéf se v otázce porušování lidských práv v Tibetu poměrně jasně profiloval. V politice je ovšem málokdy něco jednoznačné a zřejmě stále nejvíc platí to staré osvědčené „košile bližší než kabát“…

Opravdu se s tím chceme smířit? Nepřipadne mi to normální. A jedno vím jistě – až půjdu v březnu kolem ústecké radnice a bude na ní vlát vlajka Tibetu, bude mi určitě dost úzko…