Na vysokém kole lidé Jiřího Junka potkají nejen v okolí Vysokého Mýta, ale třeba také v Litomyšli na Lázních ducha nebo v Biskupicích na festivalu slivovice. Na historickém bicyklu už téměř zvládl i cestu od chorvatské hranice podél Jaderského moře až k hranicím Albánie, která měří 190 kilometrů. Naposledy s dalšími nadšenci vyrazil na velocipedu do Vídně. Ne té rakouské, ale do malé vesnice Vídeň na Vysočině.

„Při studiu historických novin z roku 1897 jsme objevili, že místní hodinář Jan Veis na svém vysokém kole jel z Vysokého Mýta do Vídně a trvalo mu to pouhý jeden den. Je to 250 kilometrů a to celé ujel na kole bez převodů, což byl neuvěřitelný výkon,“ uvedl Junek.

O výletu jsme již psali:

Neváhal a informoval Spolek českých kolařů cestovatelů ve Vysokém Mýtě, kde je předsedou. Nadšenci se dali dohromady a vyrazili také do Vídně. „Byli jsme si však vědomi svých omezených fyzických sil, takže jsme nejeli do rakouské Vídně, ale do Vídně u Velkého Meziříčí. I tak ale trasa měřila 90 kilometrů,“ usmál se. Na vysokých kolech to prý bylo náročné. „Když jede člověk autem ze Skutče do Svratouchu, tak se to ani nezdá, ale při jízdě na kole jsme zjistili, že to jsou velké kopce.“

Cesta jim do české Vídně zabrala 11 hodin. Zpátky do Vysokého Mýta se už svezli auty. „Převýšení na té trase bylo šílené. Nacházíme různé zápisy o tom, co lidé v 19. století na kolech absolvovali, na kolech vysokých i plášťových, a rozum zůstává stát. Lidi byli asi více houževnatí a zdatnější,“ podotkl ředitel muzea.

Na vysokém kole jezdí čtyři roky a chlubí se, že vyšlape každý kopec. „To kolo ale nemá žádný převod, takže šlapat a šlapat. Člověk si neodpočine ani při jízdě z kopce. Takže 90 kilometrů je opravdu našlapaných 90 kilometrů,“ upozornil.

Cesty brázdí na replice, protože historická kola jsou dnes velice cenná. „V 80. letech pražský klub jezdil ještě na originálech, ale dnes by to byla škoda, a navíc to jsou minimálně 120 let staré věci a trpí,“ dodal velocipedista.

V České republice jezdí na vysokých kolech asi jen stovka lidí. Jízda na velocipedu totiž není nic snadného. „Bude to znít divně, ale pro mě nebylo těžké se tom naučit jezdit, ale někomu to trvá déle a někdo to nezvládne za celý život,“ uzavřel Junek.

Vztah k historickým bicyklům u něho zřejmě není náhoda. Před časem totiž zjistil, že jeho praděda z Litomyšle byl jezdcem na vysokém kole v 80. letech 19. století. Jiří Junek taky ve Vysokém Mýtě udržuje tradici klubu cyklonadšenců. Spolek českých kolařů cestovatelů občas vyráží na historických velocipedech za historií.