Společně se „staršími pány“ ke stolům zasedla i jediná žena – Martina Rollerová. Mladá žena si s čertovými obrázky rozumí už od dětství. „Mariáš hraju od raného dětství. Můj otec hrával s chlapy na vesnici každý týden v pátek a já jsem jim dělala toho pátého, aby si mohli odskočit nebo si nalít kořalku, byla jsem střídač. Šíleně mě to bavilo, takže jsem se jim vnucovala,“ vzpomínala Martina Rollerová. S otcem hraje dodnes, jezdí spolu po turnajích, odkud se občas vracejí s autem plným cen. Kvůli nim to ale nedělají. „Mariáš je vášeň, je to odreagování. Na hraní se vždycky opravdu těším,“ přiznala inženýrka. A protože je ekonomka, hraje rozumem. To potvrzují i muži sedící s ní u stolu: „Martina hraje rozumem, táta citem, táta se nebojí a Martina to má spočítané.“

Mariášníci vymírají

Martina Rollerová je ve své generaci výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Mariášníci se shodují, že hráči vymírají. „Ve svém okolí nemám nikoho z mladých, kdo by měl zájem hrát,“ potvrdil František Ludvík z Ústí. Sám už hraje od dětství. „Sotva jsem začal chodit, hned jsem začal hrát mariáš,“ řekl s humorem a pokračoval: „Naučili mě kamarádi, asi tak v šesti letech.“ Koho nenaučili kamarádi, ten hru okoukal v rodině.
V Brandýse se hrálo o desetníky. Bez drobných to podle mariášníků nemá cenu. „Bez nich hrát mariáš nemá cenu, to chybí motivace. Každý má svoji zásobu pětníků, desetníků, dvacetníků i padesátníků. Já mám tak pět set kousků. Každý má svoji pokladničku nebo měšec,“ dodává Karel Vorel z Dolní Dobrouče.
Sobotní turnaj pořadatelé z Odboru přátel SK Slavia Praha věnovali zesnulému pravidelnému účastníkovi Josefu Koblížkovi z Bystřece. Nejlépe se z 28 účastníků dařilo Petru Novotnému ze Zámrsku (zisk 28,80 Kč), druhý skončil Josef Folk z Písečné (24 Kč) a třetí domácí Jaroslav Kašpar (21,60 Kč). Nedařilo se tentokrát Martině Rollerové, jež skončila poslední.