V srpnu 1968 byla v naší zemi potlačena „kontrarevoluce“ a k „normalizaci“ poměrů měl přispět i „dočasný pobyt“ sovětských vojáků na našem území. Jejich jednotky ovšem zůstaly v Československu tak nějak „nedočasně“ a nebýt listopadu 1989, čert ví, jak by všechno dopadlo…
Jedním z míst, kde byly v našem regionu dislokovány sovětské jednotky, byla právě Červená Voda.

„Bylo mi osm let, když sem přišli sovětští vojáci. Pamatuji si to už jen matně. Červená Voda podle mne zažila v minulém století dvě rány. Tou první bylo vystěhování Němců po druhé světové válce, tou druhou pak byl příchod sovětské armády. Ta kasárna tu byla docela veliká a jejich existence obec citelně poznamenala,“ říká starosta Červené Vody Miroslav Švestka. „Sověti navíc zabrali prostor za Křížovou horou, kde cvičili, další cvičiště měli v dolní části obce, to byl jakýsi autodrom, měli tu i střelnici. K tomu je nutné přičíst neustálé přesuny aut a techniky, lidé je prostě potkávali denně na každém kroku,“ vzpomíná starosta. „Rusáci“, jinak totiž „bratrské armádě“ lidé neřekli, navíc chodili i po nocích po domech a nabízeli třeba benzín…

Přišla ale „sametová revoluce“ a po ní i odchod Rusů „damoj“. V Červené Vodě po nich zbyla řada objektů, jejichž osud byl opravdu pestrý. Trvalo snad patnáct let, než se podařilo dosáhnout toho, aby měly řádné majitele a byly smysluplně využívány. „Dnes už tomu ale podle mého názoru skutečně je,“ podotýká starosta. Zmizela i rozsáhlá cvičiště, zákopy, jejichž likvidaci hradil stát. Naštěstí po sovětské posádce nezůstala v nádherné přírodě kolem Červené Vody žádná ekologická zátěž, jak tomu často bylo na jiných místech republiky, kde sovětská armáda „rozbila svůj stan“.
„Lidé by rádi na pobyt Rusů v naší obci zapomněli. Možná si někdy připomenou některé veselé příhody, protože i ty byly. Ale úplně zapomenout se stejně asi nedá,“ uzavřel Miroslav Švestka.