Letošní rok byl povedený, venku bylo teplo, slabé čtyři stupně pod nulou, sluneční paprsky se odrážely od sněhových plání a zhruba čtyři desítky táborníků se kochaly výhledem na okolí. Ráno byla dokonce vidět i Sněžka.

HLEDÁ SE NÁSTUPCE

„Roky přibývají a mě už to unavuje, strašně rád bych si přijel zatábořit na Kozlov, aniž bych s tím měl nějaké starosti. Proto hledám někoho, kdo by mě v tomhle do dvou let zastoupil a já tak mohl na 25. ročníku předat pomyslný štafetový kolík," říká František Uma. Je zájemce nablízku? Možná ano… Letošní ročník přijeli poprvé navštívit také čtyři mladíci ze skautského střediska Litomyšl. O zimní táboření měli velký zájem, najde v nich snad ostřílený táborník své následovníky? „Mají dva roky na to, aby zjistili, oč se jedná a co to obnáší. V začátcích bych jim samozřejmě pomohl," prohlásil František Uma. Táboření bývá občas velmi mrazivé, sobotní noc připravila táborníkům, kteří se sem sjeli z celé České republiky, „pouhé" čtyři stupně pod nulou, což bylo více než přes den.

Pamatují si však i jiné teploty. „Nejextrémnější mrazy, které jsme se skupinou zažili, byly před pár lety ve westernovém městečku u Karpacze, tam jsme měli – 27, to už pořádně mrzne. Tady na Kozlově za těch dvacet tři roků bylo asi nejvíc osmnáct pod nulou," dodává František Uma.

RADY ZAČÁTEČNÍKŮM

Pro táboření na sněhu platí důležitá pravidla, hlavní jsou nohy v suchu a teple a neprostydnout od země, také přemíra alkoholu a lehkomyslnost nedělá dobrotu. Podle zkušených táborníků je to však dnes s vybavením do zimy mnohem jednodušší. „My nosívali ještě prošívané kabáty, ten když přes den navlhl, v noci zmrznul a ráno nezbývalo nic jiného, než ho pomlátit klackem, rozválet a nějak se do něj nasoukat. Dnešní oblečení je o něčem jiném, venku může řádit plískanice, může mrznout, ale člověk je pořád v suchu," chválí si František Uma.